5.kapitola Překvapení

16. prosince 2009 v 5:14 | Kari |  Together we are strong

Jsem zvědavá, jak se vám bude tohle líbít. Už se to začíná rozjíždět.


Zajímalo mě, co mi může Aro chtít, a tak jsem rychle vyrazila.Během vteřiny jsem tam byla. Vešla jsem dveřmi postraně, určenými gardě a rozhlédla jsem se po sále. Aro seděl s Marcusem a Caisem na třech trůnech a před nimi se krčila zubožená upírka. Když se na mě otočila, překvapením jsem ztuhla. Co tady dělá Angela?! , ale pak mě zarazili její kravavě rudé duhovky. Pokračovala jsem až před Ara a řekla:"Co se děje, přál sis se mnou mluvit" snažila jsem se o normální tón.

"Tady naše nová přítelkyně, měla to potěšení se s tebou setkat, jak jsem zjistil," no jasně.

Podle toho, co jsem slyšela v jeho myšlenkách, patřila k armádě novorozených, kterou stvořila Victorie. Aro ji ale ušetřil, kvůli jejímu talentu. Dokázala lidem i upírům měnit peměť. Aro doufal, že by mě mohla zbavit vzpomínek na Culleny.

"To nepůjde, nebude to na mě fungovat, a hlavně já nechci. To co jsem teď, ze mě udělali právě oni." koukla jsem na Angie, jak vstřebává naši poloviční konverzavi.

"No, jo. Ale projev se jako dobrá hostitelka a proveď Angelu po hradě," dopověděl Aro.

"Tak pojď,ů kývla jsem na Angie a opustila místnost. Hned za dveřmi jsem počkala a silně jsem ji objala, ale ona na mě zavrčela a já se odtáhla.

"To jsem já Isabella, Isabella Swamová," řekla jsem jí.

"Ježiž Bello, vůbec jsem tě nepoznala," pořád na mě zaraženě koukala.

"Raději Iss. Je mi to příjemnější, mám až moc špatných vzpomínek." Raději jsem změnila téma:"Pojď, seznámím tě se svými sourozenci. Mého otce, Ara, už znáš."

"Cože?" koukala na mě, jako na nějakou příšeru, počkat.Já jsem příšera.

"No Aro mě adoptoval, stejně tak Jane a Aleka," a pospíchala jsem směrem k tělocvičně. "Pojď, Jane už je asi zvědavá, co mi Aro chtěl." Otevřela jsem dveře a zleva se mihl záblesk, jak se po mě Alec vrhl, ale já mu uhla. Alec nestačil zabrzdit a skočil na Angie, která to vůbec nečekala.

"Promiň Iss, nedal si to vymluvit," promluvila ke mě s úsměvem Jane. Koukaly jsme na ty dva, co si pořád leželi v objetí. Dívali se jeden druhému do očí, jako by se svět okolo nich zastavil. Viděla jsem to i v jejich myšlenkách. Viděli se jen navzájem. Prostě upíří styl lásky na první pohled.

"Ehmm, ehmm," odkašlala si škodolibě Jane a vyplázla na svého rozlobeného bratra jazyk. "Nechci rušit (no jasně, už podle toho úsměvu), ale nechtěla si nám Iss někoho představit," a provrtávala Angie zkoumavým pohledem.

"Jo jasně. Tohle je Angela, známe se z lidského života, chodily jsme spolu do školy. Aro ji našel v armádě novorozených, kterou stvořila Victorie," Jane se na tváři mihl vražedný výraz, jako vždy při zmínce o Victorii nebo o Cullenech.

"Počkat!" zaječela Angie, "Jak víš co se stalo? A ro nic před tebou neříkal."

"No řekněme," začala jsem přemýšlet co říct. "Sakra pomocte mi," sykla jsem na Jane a Aleka. Viděla jsem jak se v Janině mysli mihl záblesk Angie, kroutící se v bolestech.

"Takhle opravdu ne,"a ona se jen ušklíbla.

"Vždyť jsem si je dělala srandu." odpověděla.

Angie na mě znovu koukala, jak tele na nový vrata. Takže jsem začala vysvětlovat

"Jedna z mojich schopností je, že dokážu číst myšlenky," řekla jsem to co nejzkráceněji.

"Cože?" rozšířili se Angi oči vzrušením?ty jich máš víc?"

Alec a Jane to už psychicky nevydrželi a začali se tlemit na celý kolo. Jane nakonec ze sebe dostala:"Jo...chacháá...tro..trochu víc..chachá..asi tak mili .. ha..on." a Alec ji doplnil:"Nebo dva."

Může upír upadnout do šoku? Protože Angie tak vypadá. Pusu má otevřenou, oči vytřeštěné se skelným pohledem. V Alekových myšlenkách jsem slyšela strach.

"Aleku, donesl bys ji prosím do jejího pokoje. Je to ten hned vedle mě." V jeho tváři se mihl radostný výraz, který vzápětí nahradil mírnější úsměv.

Jane si neodpustila, aby ho nepopíchla:"Ať se ti neroztrhne pusa," Ales Angie odnesl s trochu podrážděným výrazem.

Jane se se mnou rozloučila. Prý musí skontrolovat bratra, aby nedělal něco nepovoleného. V její mysli jsem viděla, jakse těší, že by ho mohla vyrušit ve velice zajímavé situaci s Angie.

Já vyrazila zatím do knihovny. Chtěla jsem zvládnout do poledne portugalštinu a španělštinu. Pak bych měla celou Ameriku. To už jsou dva světadíly, a to stojí za to. Nikdy jsem neplánovala, že tu chci zůstat. Jedno místo, celou věčnost=nic pro mě. Chtěla jsem do nějakého velkého města, kde by nehrozilo, že potkám je. Možná Miami. Jak to?? Když jsme byli s Jane nakupovat, zjistily jsme, že se na slunci netřpytím a ten šťít dokážu přenést i na někoho jiného. Prostě jen já, jediná upírka v Miami, žádný strach, že by se o mě dozvěděli. Nemysli na ně. Něco jiného.

Musím si dojít do města koupit červený čočky, oči se mi už pomalu zbarvují do zlata a to že jsem vegetarián se nesmí nikdo dozvědět.

NIKDO!!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baffy Baffy | 16. prosince 2009 v 6:50 | Reagovat

super.uz sa tesim na dalsiu.vyzera to slubne a dufam ze ti toto tempo vydrzi aj do buducna.

2 Flammea Flammea | Web | 16. prosince 2009 v 21:07 | Reagovat

náhodou na to že si 'začátečník' tak si vedeš dobře :) zatim super povídka, tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat

3 chantal chantal | E-mail | Web | 17. prosince 2009 v 11:44 | Reagovat

Ta rychlost mi bere dech :-) Líbí se mi to ;-) jen tak dál

4 kikins kikins | 18. prosince 2009 v 16:29 | Reagovat

Úžasné. skvěle :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama