7.kapitola Vzpomínky bolí

20. prosince 2009 v 7:11 | Kari |  Together we are strong

Takže, tady je ta slíbená kapitola.


Z pohledu Alice:
Už je to dvacet let. Dvacet let co jsme opustili Forks a v něm naši Belu. Bylo to jako bych tam nechala část svého mrtvého srdce. Platilo nepsané pravidlo, neříkaat její jméno. Já ho však hrdě porušovala. Jen proto, že je Edward idiot nezapomenu na svoji sestřičku. Jak ráda bych se s ní teď hádala o tom co si vezme na sebe. Ale ne, on to musí všechno pkazit. Pry:"Alice, nech ji žít jejím životem, bude to pro ni lepší. Nesleduj její budoucnost," a já se toho držela. Co jsem mohla dělat, když mi čte myšlenky.

Co asi Bella dělá teď? Má manžela, děti??? Asi ano. A na nás zapomněla. Lidská pamět je krátkodobá a vzpomínky na upíří rodinu, co ji opustila brzy vyblednou. Jak jsem si v těchto chvílích přála, abych neposlechla Edwarda a zůstala s ní.

Nejvíce mě štvala Tanya. Pořád se lepila na Edwarda,a ten? Jako by žil v jiném světe, jediný s kým mluvil byl Bob - náš nový vegetarián. No vlastně nový je jen u nás v rodině, jinak vegetarián je už skoro sto let.

Bylo mu patnáct let, když v USA 24.října 1929 krachla NY burza. Jeo otec se jako mnoho ostatních zabil. Bobova matka to psychicky nevydržela a tak se Bob světem protloukal sám. Jednou v noci narazil na hladového upíra a ten se do něj zakousl. Jediné co si dál pamatuje, je tvář krásné dívky. Když se probudil, seděla tam, jen mu vysvětlila co se stalo a pak zmizela. Bob nikdy neochutnal lidskou krev, má podobné založení jako Carlisle, rád pomáhá lidem. Má i dar, dokáže zacelit každou ránu. Léta chodil po světě a hledal svoji tajemnou krásku.

Proto si tak s Edwardem rozumí, oba nešťastně zamilovaní.

Carlisle plánoval navštívit Volterru. Jeho přítel Aro má narozeniny. Samozřejmě se k nám chtěla nacpat i Tanya. Stále doufala, že se dají s Edwardem dohromady.

Najednou zazvonil mobil. Carlisle byl v mžiku u něj. My ostatní jsme se rozmístili okolo něho a on zapl hlasitý odposlech.

Z mobilu se ozvalo:"Carlisle, starý příteli. Jak se ti vede?" a sakra Aro. Všichni jsme ztuhli na místech. Volturiovi neznamenali nic dobrého. "Dozvěděl jsem se, že mě hodláte navštívit, ale teď se to nehodí, jsou jisté problémy." pokračoval Aro klidným hlasem.

Carlisle se zeptal na to, co nám všem vrtalo hlavou:" Jak víš, že tě chceme navštívit?"

"Nejen ty můžeš vědět co se stane!" má tohle snad být narážka na mou schopnost, ale to by znamenalo, že m upíra s podobnou schopností jako já.

Carlisle promluvil:"Říkal jsi nějaké problémy, nebudete potřebovat pomoc?"

A pak to přišlo."Ne, je to jen armáda novorozených v jednom městě na Olympijském poloostrově, jmenuje se Forks." všichni jsme zalapali po dechu. To ne, moje malá sestřička jse v ohrožení života. "No nic Carlisle, rád jsem tě slyšel. Uvidíme se někdy jindy. Sbohem." a zavěsil.

Všichni jsme pořád stáli ve stejných polohách jako předtím a pak jsme všichni vyrazili k autů až na Tanyu. Ta na nás jen nevěřícně zírala. I Bob s náma šel, znal Edwardův příběh. Hned z auta jsem zavolala na letiště, kdy jede příští let do Seattlu. Měli jsme štěstí, za necelou hodinu jsme už odlétali z letiště. Celou cestu nikdo nepromluvil, všichni mysleli jen na Bellu. Snažila jsem se vidšt její budoucnost, ale nebylo tam nic, jen černo-černá tma. Měla jsem špatný pocit.Když jsme dorazili do Seattlu, byla noc a my se dvouset kilometrovou rychlostí rozjeli směrem k Forks.

Charli o dvacet let starší, zrovna odjížděl ve svém autě, doma nikdo nebyl a tak jsme vyrazili za ním. Moje zlá předtucha se začala naplňovat, když Charlie zaparkoval u hřbitova. Ne, to nemůže být pravda, Edward vedle mě se zhroutil. To znamená.. .že je mrtvá.Po tom co Charlie odešel jsme šli dovnitř. Přistoupili jsme k tomu hrobu, jako předtím Charli a na něm stálo

Isabella Marie Swamová
*13.9.1987
+23.4.2006
Milovaná dcera a přítelkyně.

Zemřela půl roku po našem odchodu, to né, svalila jsem se na kolena. A pak jsem uviděla citát až úplně dole.

"Láska je věčná!"

Bylo to jako přátelské mrknutí. Byla to celá Bella, věřit až do konce.

Za mnou se ozvalo hrdelní vrčení, když jsem se otočila, stál tam Jacob Black ve starším vydání. V ruce držel bílou růži. Co tady může dělat to smradlavé psisko.

"Co tady děláš?" zeptal se mě výhružně.

"No asi jsem přišla pozdě," kývla jsem směrem k náhrobkz. V jeho očích se mihl smutek.

"Copak, copak. Dokonalá Cullenová nic neviděla předem." On ví o mých viděních?

"Ne, snažili jsme se nechat žít Bellu normálním životem."

"A to se vám taky povedlo Nejdříve byla měsíce mimo a pak když už byla v pořádku-tak skočila z útesu." položil růži na hrob a odešel.

Od té doby, co jsme byli ve forks se vše zhoršilo. Všichni byli jako bez života a Edward se smutek snažil přebýt jinak. Byl s Tanyou. Co se to tady děje?!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chantal chantal | E-mail | Web | 20. prosince 2009 v 14:21 | Reagovat

Skvělá kapitola. Zřejmě mohu doufat, že se tu objeví brzy, že? ;-)

2 Elis Elis | 20. prosince 2009 v 20:07 | Reagovat

WOW, to vypadá zajímavě, ae myslím, že my mohli za Arem zajet :D:D:D Ae takhle se to zajímavě komplikuje xD...:))

3 Bella Bella | 28. prosince 2009 v 13:00 | Reagovat

To vypadá zajímavě, už se těšim, až přidáš další kapitolu... :-D

4 Sára Sára | 27. června 2013 v 23:00 | Reagovat

WOW! Edward+Tanya, to je něco!!! :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama