8.kapitola Šance

2. ledna 2010 v 9:07 | Kari |  Together we are strong

Takže jsem zpátky z prázdnin a dávám novou kapitolu.


Měla jsem hned zabaleno. Na chodbě už na mě čekali Jane, Alec a Angie. "Jdeme,"zavelela jsem.
Z letiště jsme odletěli soukromým letadlem přímo do Helsinek - našeho nového domova. Aro nám už koupil dům v jedné čtvrti pro bohaté. Na letišti na nás už čekala naše auta. Pro mě černé BMW, pro Jane červené porche a pro Angie a Aleca zelenou mazdu 2. Vysokou rychlostí jsme vyrazili k našemu novému domu. Byl až úplně nakonci, skoro u moře.

Zaparkovali jsme na příjezdové cestě a vyrazili na prohlídku domu. Dole byl fiaolový obývací pokoj (pro lidi, aby nezačali mít podezření) a pak ještě knihovna. V patře byli troje dveře.
Angie s Alekem si vzali ten uprostřed, byl totiž největší. Já si vzala ten nalevo, ze kterého bylo viět na moře a na Jane zbyl ten napravo.

Hned potom jak jsme se zabydleli, mě Jane vytáhla na nákupy. Naše dvojka s náma nešla, měli něco na práci. Jeli jsme do nákupního centra, to byla představa ráje podle Jane. Překvapením bylo, že mě netáhla do obchodů, procházeli jsme a míjeli za druhým a ona mířila dál. Aha už to vidím - mířila do salónu krásy.

"Dobrý den, mám tu rezervaci na jméno Volturiová," promluvila na dámu za pultem. Slyšela jsem její myšlenky. Páni.Co dělají tady, takhle přece nemůžou vypadat normálně. Raději jsem to nevnímala.

Přiběhla k nám nějaká kadeřnice:"Dobrý den, jsem Kate. Takže co si budete přát."
Opět promluvila Jane:"Tady sestra by potřebovala něco udělat s vlasy," a Kate mě hned usadila do pohodlného křesla. Umyla mi vlasy a pak mi je začala stříhat. Koukala jsem na to v zrcadle, ale pak ho Jane zakryla a já neviděla co se mnou dělají. Trvalo to další hodinu. Obě okolo mě lítaly až nakonec odstoupily a Jane odkryla zrcadlo.

Skoprněla jsem úžasem, kdybych nevěděla, že jsem to já asi bych se nepoznala. Vlasy jsem měla zkrácené - ty nejdelší byli k ramenům a nejkratší jsem měla dlouhé jen pár centimetrů. V hnědých vlasech jsem měla červené a blonďaté proužky.Lítali mi na všechny strany - prostě BOMBA!!

"Děkujeme,"pověděla Jane a už mě tahala dál po nákupech. Strávily jsme tam zbytek dne, až do zavíračky - jako vždy. S plným kufrem auta jsme vyrážely domů.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo

Po ránu jsme se připravili do školy. Jane už mi připravila věci na sebe. Bylo září, takže bílé šaky s květinovým vzorem, které se vlnili nad koleny. Vepředu měli docela velký velký výstřih, ale no a co. Přes to jsem si vzala zelený kabátek a na nohy zelené páskové střevíčky. Mohla jsem vyrazit. V obýváku na mě čekali Jane, Alec a Angie. Jane na sobě měla červenou minisukni a k tomu černé kozačky a nahoře černý top a přes něj červené bolerko. Angie na sobě měla proužkované kraťasy a k nim žlutou halenku a přes ni sáčko. Alec k ní dokonale ladil, měl tmavé džíny, světlé sako a pod ním žlutou košili. Teď jsme mohli vyrazit.

Každý jel vlastním autem. Teda Angie a Alec spolu. Všichni jsme milovali rychlou jízdu. Připomínalo mi to tu dobu s Jacobem, když jsem prahla po nebezpečí. Do školy jsme dorazili celkem brzo, zašli jsme do kanceláře. Aro nás už prý přihlásil jako sourozence Jane, Aleka, Francesku (moje nové jméno- podle Františka z Asisi patrona Itálie) a jejich adoptovanou sestru Angelu- všichni samozřejmě Volturiovi. Naši rodiče jsou burzovní makléři a nemají na nás čas, a tak nás všechny poslali sem.
"Dobrý den, jmenuji se Francesca a tohle jsou mí sourozenci, jsme tu první den," řekla jsem sladce paní za stolem. Slyšela jsem jak se jí zastavilo srdce, ale nic to se mnou nedělalo. Svou schopností jsem zaštítila i ostatnÍ, takže nikoho z nás nestravovala žízeň a všichni jsme se drželi vegetariánství. Ale přesto musíme i tady nosit červené čočky, co kdyby se tu objevili nějací jiní upíři.

"Jistě. Tady máte rozvrhy hodin. Všichni nastupujete do prváku, že?" sekretářka se probudila ze svého tranzu.

"Děkujeme a sbohem."

Jak jsme vyšli z kanceláře, upřelo se na nás spousta pohledů, protože do školy začali přijíždět žáci a my jsme byli čerstvé maso.

Slyšela jsem ty myšlenky kluků a měla toho dost. Byly jsme pro ně prý ideální: krásné jako modelky a bohaté, když chodíme na tuhle školu. Byli to všichni do jednoho namyšlení frajírci.
Zato dívčí myšlenky byly plné vzteku a žárlivosti. Každá co měla klukasi ho hned šla ohlídat. Jako kdyby jsme chtěly ty blby.

Jak jsem pochopila z jejich myšlenek, čekali na místní "dokonalý pár" - královnu krásy a hlavní roztleskávačku Carol a kapitána hokejového týmu Björna.Kdo jiný by to byl.
Na parkoviště právě vjelo nablýskané Ferrari a v něm oni. Čekalo se co udělají při pohledu na nás. A co se stalo? To co vždy!!

Björn na nás koukal jak na anděli a mysli plánoval jak mě pozve na schůzku a já štěstím omdlím - NO FŮJ.

A Carol, ta by nás nejraději uškrtila hned na místě. Byla to taková druhá Jessica, zmalovaná nána.

A jak to tak bývá. Do zítřejšího dne se "dokonalý pár" rozešel a my tu museli trávit další čtyři roky.

NO POTĚŠ PÁNBŮH!!!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | 2. ledna 2010 v 14:27 | Reagovat

Skvělííííííííííííí...........................absolutně úžasnýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý :D

2 chantal chantal | E-mail | Web | 2. ledna 2010 v 14:50 | Reagovat

Francesca... zajímavé :-) Jsem zvědavá na pokračování

3 Baffy Baffy | 2. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

super.tesim sa na dalsiu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama