22.kapitola Dopis

7. února 2010 v 5:00 | Kari |  Together we are strong

Už se blížíme ke konci.



Z pohledu Alice:

Plynuly dny a už tu bylo jaro. Celou tu dobu jsem se snažila přijít, co je vlastně Francesca zač. Hledala jsem dokonce i na internetu, ale nic. Nějak jsem věděla, že ji odněkud znám. A ať se nejmenuji Alice Cullenová, jestli nezjistím pravdu.

Dnes u nás byli všichni kromě Francescy, občas prý potřebovala být sama. To byl pak Edward nabručený a trávil hodiny zíráním do blba. Jednou se Tanya naštvala a začala mlátit do klavíru a on si toho ani nevšiml. Věděla jsem, co ho trápí. Nevyznal se v sobě, miloval Franescu, ale i Bellu. S Tanyou to bylo jiné, tu nemiloval a nic s ní neměl. Ale Francesca byla jiná a on měl pocit, že zrazuje Bellinu památku. Někdy jsem taky cítila výčitky, jak jsme rychle, díky Volturiům, zapomněli na Bellu.

Jane, Alek a Angie odjeli, protože se ještě museli připravit do školy. My jsme si ještě zašli na rychlý lov, už jsme dlouho nebyli a naše oči už nabíraly černou barvu. Do školy jsme dorazili přesně se zvoněním, rychle jsme si vzali věci a vyrazili do svých tříd. Já jsem se těšila, neboť jsem měla první hodinu s Jane a musím ji říct o tom modelu, co jsem zahlédla ve výloze cestou. Když jsem ale vešla do třídy, byla jejich místa prázdná. Pak jsem si uvědomila, že jsem na parkovišti neviděla jejich auta.

Zbytek dne se neobjevili, na obědě jsme se domluvili, že k nim zajedem a zeptáme se, co se děje. Hned jak zazvonilo, vyletěla jsem ze třídy a běžela tou nejvyšší LIDSKOU rychlostí k autu. Ostatní dorazili běhěm chvíle. Edward a Rose už startovali a než jsme se nadály stáli jsme před jejich domem. Neslyšeli jsme žádný pohyb.

Vydala jsem se ke dveřím a zkusila kliku, bylo otevřeno. Opatrně jsem vešla o rozhlížela se okolo. Nevypadala to na boj, ale chybělo dost věcí, jako třeba ta váza, co stála nad krbem. Prohlídli jsme všechny pokoje, ale byli vylidněné, a hlavně vystěhované.

"Pojďte sem, něco jsem našel," zavolal Emmet z kuchyně. Málem jsem se na chodbě srazila s Bobem, který byl zrovna v pokoji Jane. Jejich vztah se nějak nevyvíjel, ani jeden nemě iniciativu a nechtěl říct pravdu o svých citech.

V kuchyňi už byli všichni, dokonce i Carlisle a Esme, kteří mezitím dorazili.

"Podívejte," ukazál Emmet dopis, ve svých rukou," je pro tebe," a podal ho Edwardovi. Ten se na něj zvědavě podíval a o tevřel ho. Při čtení jeho obličej měnil výrazy a nakonec mu dopis vypadl z ruky a on zíral do blba. A pak, že já jsem z blázince.

Rychle jsem ten dopis sebrala a začala číst:

Edwarde,
je mi líto, že jsme se s vámi nestihli rozloučit, ale odjížděli jsme ve spěchu. Jedeme na moji oslavu do Volterry- věřil bys, že už to je 21. let, co mě Aro adoptoval- a asi se tam nějakou dobu zdržíme. Ale jisté je to, že už se sem nevrátíme. Bylo nám s váma fajn a doufám, že se ještě někdy potkáme, vždyť máme přece celou věčnost. S přáním všeho nejlepšího.
F.
P.S.: Bylo to vážně pro mé dobro?
Celým srdce vaše F.I.M.S.V.

Takže odjela, další sestra mi zmizela ze života, ale tentokrát ji nepustím tak snadno. Co ale znamená ten divný konec, jaké její dobro?

"Odjeli a nehodlají se vrátit," řekla jsem nahlas.

"Tak a tady to máte, já jsem říkala, že je to mrcha," a rozesmála se takovým strašidelným smíchem, že mi naskočila husí kůže. Byla opravdu tak blbá, že si myslela, že si s ní teď Edward něco začně. No jo, co se říká o blondýnkách je asi pravda.

Edward se vzpamatoval a se stále smutným výrazem promluvila na Tanyu:"Je mi to líto, ale já jsem se do ní zamiloval a podruhé se nevzdám své spřízněné duše. Lituji toho, že jsem ti znepříjemnil, ale doufám, že zůstaneme přátelé."

"To snad nemyslíš vážně, když už zemřela ta lidská děvka a tahle Volturiovská mrcha zmizela ,a ty mě teď chceš opustit. Já tě miluji."

"Je mi líto, ale já miluji Francescu, vždy když ji vidím si nemůžu pomoc a myslím, že mi mé mrtvé srdce vyskočí z hrudi a doufám, že někdy poznáš to samé, co já. Je to úžasný pocit, chvílema si myslím, že můžu i létat." Tanyina tvář dostívala velice naštvaný výraz. A když dokončil svou řeč, zmizela jako pára nad hrncem.

Ještě stihla zařvat:"Já se pomstím, Edwarde Cullene, já se pomstím!!"

Všichni se radovali, ale byl tu jeden menší problém. "Jede se do Volterry?" zeptala jsem se zbytečně, protože jsem znala odpověď.

"Jasně," řekl Emmet ," už se těším, jak svoji malou sestřičku pořádně Obejmu. Přece nemůžeš být panic celou věčnost :-)," Edward na něj zavrčel.

"Zařídím letenky, vy si sbalte jen to nejnutnější a za půl hodiny vyrážíme," řekl Carlisle a už volal na letiště. "Sedm letenek 1. třídy," chvíle pauzy. "Jaký směr? Volterra."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baffy Baffy | 7. února 2010 v 7:07 | Reagovat

na tej oslave bude haluz.uz sa nevim dockat

2 Majuš Majuš | Web | 7. února 2010 v 10:00 | Reagovat

Super, těším se na reakci Cullenových na to, že Francesca je Bella. :-)

3 Bella Bella | 7. února 2010 v 15:52 | Reagovat

Mazec....doufám, že to Edwardovi docvakne dřív než doletí za Francescou 8-)

4 Viky Viky | 7. února 2010 v 19:18 | Reagovat

super kapča, už se těšim na to, co se bude dít ve Volteře

5 Berninka Berninka | Web | 8. února 2010 v 12:50 | Reagovat

Senza kapitola, ale taky mu to už mohlo dojít. Nebo aspoň Alici, ta je taková vnímavější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama