24.kapitola Žárlivost

17. února 2010 v 5:00 | Kari |  Together we are strong

Další kapitola, přeju příjemné čtení!


Z pohledu Alice:

Letadlo jsme stihli akorát, ale podle mých vidin by jsme měli do Volttery dorazit v čas, ale jak to dopadne jsem neviděla, jen barevné šmouhy.Mezi náma panovala veselé nálada. Všichni jsme byli rádi, že jsme se zbavili Tanyi a hlavně jsme všichni měli rádi Francescu a její rodinu. Edward a Bob byli celou cestu zamyšlení, asi přemýšleli, co mají říct. Nechtěla bych být na jejich místě, za tchána Ara Volturio, ANI NÁHODOU!!! Cesta utekla překvapivě rychle a my jsme hned vyběhli. Už byl večer, takže jsme temnými uličkami beželi směrem k paláci. Už v letadle jsme se převlíkli na ples, ale vlasy jsme si nechali rozpuštěné, stejnak by se nám účes při běhu rozpadl.

Stráže před branami paláce si nás podezřívavě prohlíželi, ale když jim Carlisle oznámil, že je Arův starý přítel znatelně se uvolnili. Po chodbách už proudili množství hostů a my mezi nimi hledali Francecsu, Jane nebo alespoň Aleka s Angie. Ti ale přišli až na poslední chvíli, ale holky nikde. Vešli jsme tedy do sálu a snažili jsme se nepřilákat moc pozornosti, což nám trochu skazil fakt, že nás tam nikdo neznal. Když se objevil Aro a jeho bratři, Carlisle se na ně usmál, ale jejich výraz na tváři byl velice zvláštní, chtěla jsem se ho na to zeptat, ale v tom byl ohlášen další člen královské rodiny.

"Francesca Isabella Marie Swam Volturi, princezna upírská," podlomila se mi kolena.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Z pohledu Edwarda:

Jak jsem se těšil až ji znovu uvidím, obejmu ji a konečně ji řeknu, co k ní cítím. Byl jsem tak blízko, věděl jsem, že je tady, protože jsem nemohl nikomu z gardy číst myšlenky. A pak někdo prlomil moje zamyšlení:"Francesca Isabella Marie Swam Volturiová." Celou dobu mi lhala. Viděl jsem jak se na nás otočila a výraz strachu na její tváři. Vypadala opravdu jako princezna a nebyl jsem sám kdo si to myslel, vedle ní se najednou objevil namydlenej frajírek a obejmul jí okolo pasu. Byla tak zamyšlená, že si toho ani nevšimla, nebo nechtěla všimnout. V jeho myšlenkách jsem viděl vše, jejich společné noci plné vášně, jak šeptala jeho jméno, jak se na něj smysleně usmívala a šeptala: Miluji Tě. Bylo to tak živé, jako by se to neodvíjelo v jeho hlavě, ale přímo před mýma oči. Viděl jsem rudě, ne že mi celou dobu lhala, ale navíc něco měla s tím Marcem. Nemohl jsem tam vydržet, musel jsem pryč. Tou největší rychlestí jsem vyběhl ze sálu a zastavil jsem se až na kopci za městem. Měsíc ozařoval krajinu kolem mě a mohl konečně v klidu přemýšlel.

Bella je celou dobu naživu. Chápal jsem i to, že mi celou dobu lhala, ublížil jsem jí, a teď jsem pikal, už mě nemilovala, byla to jen pomsta. Ona to dělala z nenávisti zato já z lásky. Já s Tanyou nikdy nic neměl, ale ona ...

Měl jsem divný pocit, jako by mě někdo sledoval a pak se za mnou vynořil duch, ve tmě vynikli její rysy a já v nich poznal Bellu. Jak jsem moch být před tím tak slepý, její hnědé vlasy a její srdcovitý obličej, jen oči už nebyly čokoládově hnědé ale nádherně zlaté...počkat zlaté? Vždyť nebyla vegetarián?

"Nevěděla jsem, že se ukážete?" promluvil anděl zastřeným hlasem a stále se ke mně přibližoval. Jak jsem si ji teď přál obejmout ji a podat jí důkaz své lásky, ale měla Marca.

"Nechtěli jsme ti překazit tvé plány, vidím, že jsem se mýlil. Co nejrychleji odejdeme."

"A proč? Jsem ráda, že jste tady." zdála se být opravdu překvapená, ale co od ní čekat, když žila s Volturiovými a byla dokonce jednou z nich.

"A co na to Mark." jeho jméno jsem řekl s trochu větší nenávistí, než jsem chtěl. Ale vědět, že měl to, co já ne.Co mi sice bylo nabízeno a já jsem to přesto dobrovolně zahodil. Fran...Bella kompletně ničila moje sebeovládání. Z míry mě už vyvedla žárlivost na Mika, ale ten s ní nic neměl, zato Marc - nejraději bych ho zabil.

"Já s ním nikdy nic neměla, celou dobu se mě sice snažil dostat, ale fakt nikdy ..." lhala jako když tiskne, já to viděl v jeho myšlenkách, každý její vzdech jeho jména. Jak se na něj oddaně dívá, vše. A ona mi teď tvrdí, že s ním nikdy nic neměla. Opravdu už to není Bella, ta nikdy neuměla lhát, vždy jsem to na ní poznal. Zato Francesca nám lhala vlastně celou dobu.

"Nelži mi tady, vím to. Musím jít, stále tě miluji a tohle mě zabíjí. Sbohem Bello, Francesco, nebo kdo vlastně jsi." stále jsem ji miloval, ale z ní se stala mrcha. Musím si to utřídit v hlavě, doteď jsem se trápil, že je moje láska mrtvá a teď zjistím, že mě celou dobu podváděla. Sice jsem ji ublížil, ale ona mě víc.

Mezitím jsem doběhl k našim pokojům, už na mě čekala Alice, viděla mě. Položila mě na postel a já zíral do stropu, ale před očima jsem měl stále její tvář.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baffy Baffy | 17. února 2010 v 6:01 | Reagovat

zaujimave.tesim sa na dalsiu

2 Viky Viky | 17. února 2010 v 12:22 | Reagovat

nádherná kapitolka, moc se těšim na pokračování

3 Bella Bella | 18. února 2010 v 5:19 | Reagovat

Já toho Marka asi roztrhám a spálím...

4 Winky Winky | E-mail | Web | 18. února 2010 v 22:59 | Reagovat

pěkná kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama