14.kapitola Porada

3. dubna 2010 v 5:07 | Kari |  Šance na štěstí
Zdravím



"Musíme se do toho teďka pustit. Nechali jsme smrtijedy moc dlouho zahálet."

Porada už byla skoro ukončena, teď už se všichni jenom bavili.

"Měla by si začít víc bláznit, začínám se už nudit. Poslouchat ty žvásty McGonagallové a pak jak se před náma předvádí v té své podobě. Někdy mám chuť se taky přeměnit, abych viděla ten její výraz," prskala Kelly. Nebyla zrovna klidný tip.

"To je nápad, musíš být opravdu šílená. Chovej se jako Trelawneyová, možná ještě hůř. Taky se blíží slavnost v předvečer Všech svatých, Quirell určitě vpustí trolla. Mohla by si to předpovědět. Mluv hlubokým zastřeným hlasem a pak dělej, že si to nepamatuješ. Čím budeš bláznivější, tím nás budou méně podezírat. Moc na sebe upoutáváme pozornost - jsme ve všem nejlepší a nudíme se na jejich hodinách," ozval se mladý Potter.

"Jasný, ale měli byste jít. Za chvíli začíná večeře," vyháněla je Marlen. "Musíte se taky někdy ukazovat v Nebelvíru. Jste buď tady nebo v KNP.

Pětice se vydala k vysutému žebříku, ale cestou se srazili se Siriusem. Tomu totiž ta nová učitelka nedávala spát. Už od školy to byl namyšlený děvkař a i po škole střídal přítelkyně jako ponožky. Ale tahle ho něčím zaujala, čemuž se sám divil, byla to jen další bláznivka, přesto ho k ní něco přitahovalo. Vlastně ani nevěděl, proč sem teďka šel, možná aby to konečně přestalo.
Rozpačitě zaklepal na dveře, nikdy nebyla takhle nervózní, když šel k ženě, ale s touhle to bylo jiné.

"Dále," ozvalo se překvapeně za dveřmi. Marlen opravdu už nikoho nečekala a proto na Siriuse, který vešel, překvapeně podívala. "Potřebujete něco, pane Blacku?"

Sirius začal zmatkovat. "Jen jsem se přišel zeptat, jestli ... jestli byste mi půjčila křišťálovou kouli," jasně Siriusi, větší blbost si říct nemohl, nadával si hned.

Marlen se jen pro sebe usmála, kdo by mu to asi uvěřil, ale nechtěla se mu hrabat v soukromí, ale vypadal tak roztomile. Raději teda šla pro tu kouli, jinak by asi vyprskla smíchy. Představila si totiž Siriuse, jak se tam snaží něco vidět.

Sirius se mezitím rozhlížel po jejím kabinetu a zaujal ho zvláštní pestrobarevný pergamen. Opatrně ho vzal do ruky a zvědavě obracel v rukou. Co to je? Pak jej nenápadně strčil do kapsy, prozkoumá ho až později. V tom už se vrátila Marlen s jednou zamlženou křišťálovou koulí.

"Hvězdy jsou dnes příznivě nakloněny, je nejvhodnější den v tomto měsíci," měla co dělat, aby při tom nevybuchla smíchy, hlavně jí dostával ten jeho nevěřícný výraz. Ale roztřásli se jí ruce a vypadla jí koule, oba se pro ni sehli a jejich hlavy se setkali. Marlen hned smích přešel, hleděla do jeho bouřkově šedých očí a nebyla schopna myslet na nic jiného, než že se v nich chce utopit. Pak se ale rychle narovnala. Sirius zvedl kouli a přemýšlel, co se stalo před chvílí. Hleděli si do očí a on dostal neskonalou chuť jí políbit.

"Děkuji moc," raději odcházel Sirius, potřeboval si to všechno utřídit v hlavě. Ale právě kvůli tomu sem šel! Myslel, že se to všechno vysvětlí, ale zamotalo se to ještě víc.

Když došel do svého kabinetu, odložil kouli do toho nejtemnějšího kouta a začal se věnovat pergamenu ve své kapse. Zajímalo ho, co to je? Byl už prostě děsně zvědavý od přírody. Položil ho na vyklizený stůl a připravil si hůlku. "Vyjev mi svoje tajemnstv!" pergamen se ani nehl, ale Sirius se nevzdával. "Ukaž, co skrýváš!" ale stále se nic nedělo.Sirius začal přemýšlet nahlas:"To bylo přece jasný, že je to jen barevný papír. Tak proč si ho kradl? Ty si takový vůl Siriusi." A pak se to stalo, pergamen začal zářit a vyrostla z něj světelná síť. Sirius na to koukal jak tele na nový vrata. On a mudlovská technika = VÝBUCH!!!!

Tím to ale nekončilo. Uprostřed toho se najednou objevila dosti zvětšená beruška(zobrazená, ne živá) , to dostalo Siriuse do salšího stádia šoku. Světelná beruška si ho ale nevšímala a promluvila na něj:"Paně Blacku, tohle není vaše a měl byste to vrátit jeho majitelce. Jinak si určitě ostříhejte vlasy, ty vaše blechy." a zmizela, místo ní se začala objevovat vznešená labuť: "Zlatíčko, měl bys to vrátit, buď hodný kluk. A laskavě zavři pusu, nemusím ti vidět až do žaludku. Papa" a zase zmizela a objevila se liška. "Ty páprdo jeden, jak si to představuješ čmajznout tenhle pergamen. Tak koukej, rychle ho navalíš jeho majitelce, nebo na tebe vlítnu a to by teprve bylo rodeo. Pěkný den." Sirius znovu otevřel pusu, kterou předtím zavřel.

Budete mě nenávidět, ale pokračování příště.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 3. dubna 2010 v 8:04 | Reagovat

Takhle to utnout to je nefér. Pěkná kapitola, už se moc těším na pokračování. Jsem zvědavá jak to bude dál. :D

2 Baffy Baffy | 3. dubna 2010 v 8:10 | Reagovat

haluz s tym pergamenom,ale moc mi to pripomina zaskodnicku mapu(pobertuv planek)

3 Ondřej Ondřej | E-mail | Web | 7. března 2012 v 6:25 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama