18.kapitola Vánoce

17. dubna 2010 v 5:00 | Kari |  Šance na štěstí
Nová



"Pravou ruku na červenou."

"Já nechci na červenou, proč ne na zelenou," vztekal se jak malý kluk Salazar.

"Tohle je fakt něco," dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu Harry. "Tohle je lepší než, kdybych viděl Brumbála tancovat kasobruslení v krátké růžové sukýnce." Dostal další záchvat smíchu už jen když si to představil a nebyl sám, i ostatní dostihl smích.

"Nerozdáme si konečně ty dárky," prosila se psíma očima Marlen a neustále pokukovala po kouzelně ozdobeném stromě, pod kterým byla celá hromada balíčků všech velikostí.

Všichni si užívali, že na sobě konečně mají svou vlastní podobu, hlavně Marlen, které se nelíbilo být čarodějnice ve středních letech s potížemi s nadváhou - milovala svou postavu, která neměla chybu a přivolávala na sebe množství pohledů hlavně mužské populace. Teď jí ovšem hlavu popletl jeden černovlasý kouzelník s bouřkovýma očima, byl sice o něco starší než ona, ale komu by to vadilo. Ale ty jeho oči - lidské i psí zároveň a člověk neměl možnost říct ne. Nedivila se, že tolik dívek podlehlo.

"Ne, dárky budou až po snídani. Pojď taky hrát," volal na ní Godrik, který právě porazil navztekaného Salazara. Ten totiž spadl, když se pokoušel levou ruku dát na zelenou...

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Po snídani, při které Marlen všechny popoháněla, se společně vydali ke stromku. Marlen hned začala hrabat mezi dárky a ostatní ji jen s úsměvem pozorovali. Nemělo cenu jí něco říkat, stejně jako vždy si našla všechny své dárky, dala je na hromadu a pak začalo ničení balícího papíru.
Bylo slyšet jen trhání a někde mezitím i reakce na dárek, když konečně skončila, promluvil Harry.

"Takže, když tady maminka už je hotová, můžeme začít rozbalovat dárky my," a to byl jako signál ze startovací pistole. Všichni najednou se vrhli na dárky a začali trhat papír, teď je pro změnu Marlen sledovala s pohrdavým úsměvem.

Pokoj byl plný rozbalených dárků, potrhaných balících papírů a mezitím se válelo deset lidí.
"Jsem zvědavý, jestli se bude Brumbálovi líbit dárek, který jsem pro něj vybral," řekl Harry s úsměvem od ucha k uchu.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Mezitím si Albus Brumbál -  stále ještě v dlouhém žlutém županu s kachničkami, na nohou plyšové bačkory s medvědy a na hlavě špičatý čepec s velkou bambulí - rozbaloval ve své pracovně dárky. Už dobrou hodinu se v nich přehraboval, každý mu vždy něco poslal a neřešil, co s tím bude dělat. Poslední ... konečně.

Pomalu ho rozbaloval a vykoukla na něj změt vlny, pokračoval dál a ... byli to ponožky. Brumbál si je hned nasadil a postavil se, ale něco ho tlačilo dopalce. Sundal si ponožky, otočil ji a vypadl z ní prsten s černým kamenem, na kterém byl vyryt jakýsi znak. Brumbála si na nose posunul brýle a zaměřil se na symbol, v tom se mu ruce roztřásli ... vždyť to je jedna z relikvií smrti a ta o kterou nejvíc stál. Kámen, který oživí mrtvé. Opatrně si ho nasadil na ruku.

Okolo něj se začali z obláčků mlhy tvořit mlhavé postavy. Jeho matka a sestra.

Odpustili mu a Brumbála začalo zajímat, od koho tento dárek dostal. Nikdo skoro nevěděl o jeho nerozvážnosti v mládí - jedno úžasné léto plné plánování převratu - jediná Bathylda něco tušila, ale už dávno nebyla v centru dění. Kdo mohl vědět o jeho touze po Relikviích smrti i o jeho rodině? Nikdo se vlastně o jeho rodinu nezajímal, on byl prostě Brumbál - bělovlasý, s vousami... Neuměli si ho představit jako dvacetiletého mladíka plného velkých snů a tužeb. Chtěl cestovat a zachránit svět a nebral v potaz to jak se jeho matka musela starat o Arianu, ani jak musel jeho bratr bojovat s tím, aby vystoupil z jeho stínu. Teprve později si uvědomil, co všechno ztratil.

Ale komu se mohl vyzpovídat, pro všechny byl neomylný Brumbál, který si ví se vším rady. Postavili si ho na piestal a on jim nechtěl brát jejich ideály. Brali ho jako symbol odboje proti Voldemortovi a jejich jedinou naději. Ale co by se dělo, kdyby se s ním něco stalo. Kdo by je vedl? Neuměli se sami rozhodovat, vše záviselo na něm. Vždy tahal z pozadí za nitky (jeho oblíbená činnost) a neuvědomil si, že je nenaučil něčemu, co je v životě velice potřeba - samostatnosti.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baffy Baffy | 17. dubna 2010 v 5:28 | Reagovat

super kapca.tesim sa na dalsiu

2 WolfyPrincess WolfyPrincess | 17. dubna 2010 v 8:28 | Reagovat

krááásnáá kapitola :) těším se na další -_- Proc na cervenou??? ja cu na zelenou!!!   :) :-)

3 Caroline Caroline | 17. dubna 2010 v 20:51 | Reagovat

pěkná kapitolka, jenom Brumbálova sestra nebyla Adriana, ale Ariana. jinak... na délky kapitol si asi stěžovat nemá cenu, chápu, že nemůžeš stále jenom sedět u počítače a psát.
a nějaká malá akcička by neuškodila...:-D
No, nebudu se tu vykecávat, zkráceně přeju hodně zdaru v dalším psaní a ať se dočkáme co nejdřív.:-D

4 Anfulka Anfulka | 20. dubna 2010 v 10:20 | Reagovat

Skvělá kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama