22.kapitola Pokušení

5. května 2010 v 5:00 | Kari |  Šance na štěstí
blablabla




Po dlouhých dvou měsících:

"Ježiž, to bylo nudný léto," unaveně zívl Zac.

"Jasně, všichni si spojí nudu s výchovou maďarskéhlo trnoocasého draka," zasmála se Kelly a opřela se o pohldná sedadla v Bradavickém expresu.

"Už jsme ale Norberta lecos naučili. Trochu mě ale překvapil jak rychle vyrostl, pamatujete jak málem rozbořil celé levé křídlo, když jsme ho učili stopovat. Chudák, teď se o něj bude starat Salazar, vůbec mu teda nezávidím. Sám jsem rád, že od něj budu mít pokoj."

V tom se otevřeli dveře.

"Ahoj," promluvil Neville, "můžeme si k vám přisednout?" za ním vykoukla hlava malé Ginny Weasleyové.

"Jasně Neville," přivítala ho Kelly. "Jaké bylo léto?"

"Super, byli jsme s rodičemi ve Španělsku. Kdyby jste viděli všechny ty rostliny, našel jsem dokonce i morovník vonný. Jé, já vás nepředstavil," až teprve teď si uvědomil, že s ním někdo šel ,"tohle je Ginny Weasleyová, moje kamarádka. Letos nastupuje do prvního ročníku,"pak se otočil na Ginny,"a tohle je Kelly a Tobias Kliftovi  a Zac, Ann a Harry Lenoxovi," ovšem Ginny ho moc nevnímala. Celou dobu upřeně zírala na Harryho, nemohla odtrhnout zrak od těch jeho očí. Když si ovšem Neville vedle ní odkašlal, celá zčervenala a posadila se do toho nejvzdálenějšího kouta.

Dědici se nenápadně usmáli na Harryho, ten si toho ovšem nevšiml, protože Ginny právě něco vytahovala ze své tašky. Byl to Raddleův deník. Tak tenhle rok nezačíná dobře a to si myslel, že bude klid. Musí ho získat, nesmí to nechat zajít tak daleko jako minule. Milý Tome myslím, že ti zdělím pár svých nejskrytějších tajemnství.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Všude už byla tma, jen pár okny dovnitř vnikaly mesíční paprsky, které jen lehce osvětlovali nebelvírskou společenskou místnost. Harry se opatrně plížil k dívčímu schodišťi, tam lehce pohl s koncem zábradlí a normálně vyšel po schodech nahorů (Godrik mu poradil jak na to, a při tom děsně kroutil očima, jak se snažil nenápadně naznačit, proč mu to říká). První ročník měl ložnice hned naproti a tak s mírným skřípěním otevřel dveře. Ginnynu postel nemusel hledat moc dlouho, její vlasy zářili do tmy jak oheň. Na jejím nočník stolku ležela ta kniha, vypadala tak nevinně. Kdo by si pomyslel, že v ní sídlí Voldemort.

S deníkem opatrně vlezl do společenské místnosti a lehl si vedle krbu, aby vůbec viděl, co mu bude psát.

Milý deníčku,
jmenuji se Harry Potter, ale ve škole vystupuji jako Lenox. Je to na moji ochranu, protože když mi byl jeden rok porazil jsem největšího zlého kouzelníka tehdejší doby - lorda Voldemorta. Ale většina lidí se ho tak bojí, že mu říkají Vy-víte-kdo. Jsem tak děsně sám. Nemůžu ani říct svým rodičům, že žiju. Mám jen své nevlastní sourozence, ale oni mi moc nerozumí.

V tom najednou jeho text zmizel, Harry už si říkal, co mu tak dlouho trvalo. No jo musel strávit, že už je mrtvý a porazilo ho dítě. Navíc určitě přemýšlel, co s ním udělá. Teď se ho bude snažit ovládnout, to se ale přepočítal. Neřekl jsem mu totiž jedno velké tajemství a to, že jsem z budoucnosti a tohle už jsem jednou prožil.

Začala se objevovat slova napsaná Tomem Raddlem.

Ahoj, Harry.
Já jsem Tom R. Raddle. Máš velmi zajímavý život.

Teď Harry musel hrát překvapené.

Co to je???

Svoje vzpomínky jsem nesvěřil jen kusu papíru, zaznamenal jsem je trvaleji. Pověz mi ještě něco o sobě.

Rád bych ti toho pověděl víc, ale musím jít spát, zítra máme první hodinu Snapea a nechtěl bych mu tam usnout. Na studenty z jiných kolejí je jako pes, stejně nechápu, proč ho vzal Brumbál zpátky do Bradavic, všichni vědí, že patřil mezi smrtijedy - pomocníky Voldemorta. Sbohem Tome, jsem rád, že mám konečně někoho s kým si můžu popovídat, konečně mě někdo chápe.

Chacha, tohle začíná být vtipný. Harry s úsměvem zaklapl a šel spát. Opravdu ho zítra čekal Snape a ten na něj měl už dlouho spadeno. Určitě by využil každé možnosti zajistit Zmijozelu vítězství.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Školní dny zase plynuly rychlým tempem.

Oba dva se procházeli po chodbách hradu, mysleli na sebe navzájem.

Sirius ji nemohl stále dostat z hlavy, kdykoliv chtěl políbit jinou dívku, viděl ji před sebou. V noci jí vídal ve svých snech, nebyl taková jako ve skutečnosti - v jeho snech byla divoká, odvážná dívka s ohníčky v očích. Zamiloval se do ní až po uši, už si to prostě musel přiznat. Nemělo cenu zapírat. On - lamač dívčích srdcí - se zamiloval.

Marlen na tom byla podobně. Taky ho nedokázala dostat z mysli. Stále bojovala s tím, čemu dát přednost. Měla tady úkol a nesměla se rozptylovat, ale kvůli němu by možná i udělala vyjímku. Někdy jí opravdu štvalo, že musela hrát úlohu bláznivky a přitom by nejraději ... (raději nechtějte vědět)

Práásk. Ani jeden z nich nedával pozor a vylítl zpoza rohu rychlým krokem. Teď se váleli po podlaze, Marlen dole a Sirius na ní. Přestože už se dávno vzpamatovali, stále leželi. Dívali se jeden druhému do očí a prostě nemohli přestat. A pak Sirius udělal to, co chtěli oba nejvíc. Zrušil tu mezeru mezi nimi a spojil jejich rty.

Ani jeden z nich nic podobného nikdy nezažil. Jako by jim uvnitř vybuchl ohňostroj pocitů, cítili ty motýlky, co jim poletovali v žaludku. Jestli si mysleli, že mají mezi sebou napětí, tak to nebylo nic proti tomu, co se dělo teď. Každý jejich dotyk vyvolal elektrický proud, který projel jejich tělem. Pak ale přišlo probuzení, oba najednou si uvědomili, co dělají ...

Naráz se zvedli, zadýchaní a na tváři Marlen se usadil svěží ruměnec. Rozhodli se dělat jako by se nic nestalo.

"Promiňte," omluvil se Sirius a chystal se k rychlému odchodu, tohle opravdu nečekal.

"Nic se nestalo," odpověděla mu Marlen, stále červená. Nebyla schopna ani se mu podívat do očí, jinak by vyhrála její přirozená povaha a ona by se na něj vrhla. A vůbec by jí nevadilo, že je pro všechny profesorka a matka tří dětí. Chovala by se jako puberťačka zamilovaná do svého profesora. Nádherného s těmi nejkrásnějšíma bouřkovýma očima, se rty s chuťí jahod, ruce ... Sakra, nemysli na to. Buď silná. Však ty mu za pár let ukážeš, to bude zírat na drát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baffy Baffy | 5. května 2010 v 6:37 | Reagovat

super.s tym denikom bede pekna haluz.tesim sa na dalsiu

2 Alexia Alexia | 5. května 2010 v 15:44 | Reagovat

velmi pekne :-D

3 WolfyPrincess WolfyPrincess | 5. května 2010 v 17:05 | Reagovat

wow... pěkně se nám to vyvíjí už se těším na další kapču :-D

4 Susanne Susanne | 6. května 2010 v 19:31 | Reagovat

Pěkná kapitolka... zajímavá. Už se těším na další vývoj udalostí :D

5 Iris Iris | 6. května 2010 v 21:19 | Reagovat

Takže nová kapča. Juchú! Ale..musíš věnovat tolik pozornosti vztahu Marlen a Siria? To se mi fakt nelíbí...

6 Slanka Slanka | 7. května 2010 v 14:06 | Reagovat

nějak přece musí zaplnit čas než harry bude moct říct kdo je :-P

7 Lyvia Lyvia | 7. května 2010 v 15:04 | Reagovat

Takžes na nás nezapoměla. Jsem zvědavá co Tom Raddle alias ty zase vymyslí v denníku :D

8 Lenna Lenna | 7. května 2010 v 17:47 | Reagovat

Nová kapitolka :)
Som rada že už je tu. Teším sa ďalej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama