26.kapitola Sbohem

29. května 2010 v 5:04 | Kari |  Šance na štěstí
Poslední


Voldemort si začal být čím dál víc jistý svou mocí nad Harrym a tak postupně Harry přidával více zápisků o ztrátě paměti a popisoval ty nejtajnější myšlenky svého imaginárního já. Tom mu to spokl i s navijákem a nepojal žádné podezření. Až jednoho dne, když si myslel, že má nad Harrym už dost velkou moc, ho zavedl za tmy do Tajemné komnaty. Ufňukaná Uršula na ně sice nevěřícně zírala, ale když uslyšela Toma mluvit hadí řečí s jekotem se schovala do jednoho záchodku. Tom si opravdu myslel, že za ním jde jen bezduchá hračka, ovšem Harry plánoval každý následující krok několik týdnů. Věděl, o co se Voldemort pokusí a bylo to tak na půl i jeho cílem. Tento viteál totiž nešel zničit jen tak, jeho duše musela být zničena mimo artefakt a tak musel čekat.

Pomalu kráčeli chodbou plnou kostí a slopané kůže, byla přesně taková, jakou si jí pamatoval. Tom jim opět otevřel cestu a společně vešli do prostorné komnaty. Teď přišla Harryho chvíle, nemohl Tomovi dovolit probudit baziliška ze spánku, protože ten by Tomovi vše prozradil. Opatrně vytáhl hůlku a neverbálně na Toma vyslal svazovací kouzlo, které bezchybně fungovalo. Tom ani nevěděl jak a ležel na zemi svázaný a nad ním se skláněl usměvavý Harry a mířil na něj hůlkou.

"Překvapení!"

"Jak si to udělal?" zaječel nevěřícně na Harryho. "Měl jsem tě ve své moci."

"Ale, ale. Snad by si se nerozčiloval Voldíčku a nebo máš raději oslovení Tom?" zeptal se Harry, i když předem znal jeho odpověd.

"Neříkej mi tím sprostým mudlovským jménem, není hodno ..." nestačil to doříct, když mu do řeči vpadl.

"...není hodno, aby jej nosil lord Voldemort, obyčejný zbabělec. Rozvraceč rodin a obyčejný zabiják, který si jenom kompenzuje to, že je vlastně napůl mudla. To nikdy nezakryješ Tome, i když si zabil svého otce a prarodiče, i když si vymazal všechny záznami. Pro mě budeš pořád jenom zbabělec, který mi zabil rodiče a ostatní, které jsem miloval."

"O to je mi strašně moc líto," pravil posměšně Volemort a zvráceně se na Harryho usmíval.

"To nemusí, já teď totiž zabiju tebe," pravil rozhodně Harry a namířil přímo na jeho srdce. Tohle Tom nečekal, považoval ho totiž za obyčejné dítě. "Dám ti něco na přemýšlení Tome, já už tě jednou zabil a teď pomalu začínám znovu a tenhle kus tvé duše je teprve začátek, poté bude následovat ten diadém, šálek, medailon a další," Voldemortovi se rozšířily zorničky pochopením. Věděl to, jinak to proetě být nemohlo, věděl jeho nejtajnější tajemství, to že vytvořil viteály. "Sbohem Tome, ještě se uvidíme a já doufám, že to konečně bude naposled. Avada kedavra."

Se zeleným paprskem se rozpadl i deník a zbylo po něm jen trochu černého prachu u Harryho nohou. Na tudle chvíli Harry už dlouho čekal a teď najednou nevěděl, co chce. To, že zničil deník znamenalo jejich odchod z Bradavic. Už začínali být dosti nápadní a když byl jejich úkol hotov, bylo nejlepší zmizet. Nechtělo se mu, měl tady Ginny, ale moc dobře věděl, že užitečnější bude jinde. Kdo ji ale bude chránit před Ronem?

Harry si vlastně Tajemnou komnatu nikdy pořádně neprohlídl. Vždy bylo něco důležitějšího než se dívat okolo. Ve skutečnosti to ovšem nebyla jen jedna místnost. Vedlo z ní spousta chodeb, které Harryho podivně lákaly a tak do jedné z nich prostě vešel. Podle všeho se práve ocitl v Salazarových soukromých komnatách, pokoji dominovala masivní dřevěná, na které ležel těžký zelený přehoz. Z pokoje vedli dveře do vedlejší místnosti, která by la nejspíš využívaná jako pracovna spolu s knihovnou. Byly tam stovky knih, které byly už spoustu let zakázány, byly to knihy se starými legendami, které měli zůstat zapomenuty, stejně jako tahle komnata. Tyhle knihy se jim budou hodit, budou důležité pro jejich další dobrodružství.

Myšlenkami se spojil s ostatními, že se spolu sejdou za půl hodiny v KNP. Museli tam ještě něco zařídit a již zítra ráno bude celá jejich rodina pryč.

Společnými silami zničili diadém a zbývala jim poslední noc v společenské místnosti a Harry měl jen pár posledních chvil, které mohl trávit s Ginny. Když o půlnoci uléhal, měl v myšlenkách jenom její tvář, kterou už nikdy nikdo nevymaže z jeho mysli. Usínal s úsměvem na rtech.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo

Po ránu ho probudilo sluníčko, které se pomalu prodíralo zimní oblohou. Všichni ostatní v pokoji ještě spali a tak se Harry oblékl a sešel dolů. K jeho překvapení nebyla společenská místnost prázdná, na gauči u ohně se krčila Ginny a bylo na ní vidět, že noc netrávila spaním. Její oči byly zavřené a hlava byla opřená o opěradlo. Byl to snad ten nejkrásnější pohled, který kdy viděl. Když se na ni ovšem zahleděl , zapomněl se vyhnout rozvrzanému schodu a ten zvuk vytrhl Ginny z lehkého spaní. Rozespale se okolo sebe rozhlédla, co ji probudilo a když uviděl Harryho její tvář se rozjasnila.

"Dobré ráno," pozdravil jí s úsměvem Harry. "Pročpak spíš tady a ne ve své posteli?"

"Nemohla jsem spát, trápili mě špatné sny," odpověděla mu po pravdě Ginny a zahlěděla se na něj.

"To znám," řekl Harry, přisedl si k ní a objal ji okolo ramen. Věděl, jak můžou noční můry zatřást s psychikou. Když zemřel Sirius myslel si, že už se z toho nevzpamatuje, celou věčnost se mu zdáli sny o Odboru záhad a občas se i teď probouzel z podobných snů celý spocený. Cítil se tehdy úplně sám, byl to jeho kmotr a jako jediný ho chápal, chápal tu touhu po svobodě, vlastním rozhodnutí.

Teď, když Harry seděl vedle Ginny, už vůbec se mu nechtělo odejít. Ale vědl, že svůj život může začít žít až po té, co zachrání svět. Jeho ochranářský komplex by mu nedovolil užívat si a nechat lidi okolo umírat. Věděl, že je jejich jediná naděje, jeho osud byl napsán už dávno předtím a on se už rozhodl.

"Musím odejít," špitl Ginny do ucha.

Ta však ihned vyskočila a promluvila zvýšeným hlasem:"Cože? Kam? Proč?"

"Trochu tišeji. Máš příliš moc otázek a my mále moc málo času. Jednou se vrátit a vysvětlím ti to. Jednou se vrátit a pak už budeme jenom spolu. Počkáš na mě, že jo?"

Ginny ho ještě víc objala. "Na tebe třeba i do smrti."

Ještě než se probudil zbytek hradu, odcházeli dědici směrem k Zapovězenému lesu doprovázeny pohledem Ginny, která seděla u okna ve společenské místnosti. Ještě než vstoupili so lesa, Harry se ohlédl a naposled spojil s vůj pohled s jejím. Teprve teď si byl jistý, že na něj počká.

KONEC 1.ČÁSTI
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | 29. května 2010 v 9:41 | Reagovat

Krásná kapitola moc se těším na další, snad bude brzy.

2 Alexia Alexia | 29. května 2010 v 10:24 | Reagovat

velmi pekne :)

3 Doci Doci | 29. května 2010 v 14:37 | Reagovat

Uplně super kapitola, super povíédka, super blog a jak rychle přibejval kapitoly to je uplně nejlepší :) jen tak dál

4 Iris Iris | 29. května 2010 v 14:55 | Reagovat

Ehm... řekněme že tohle jsem nečekala. Další bude...?

5 Lyvia Lyvia | 29. května 2010 v 14:55 | Reagovat

Krásne. Jsem zvědavá dál. :-)

6 Baffy Baffy | 30. května 2010 v 11:39 | Reagovat

super kapca.velmi sa tesinm na pokracko

7 Lenna Lenna | 30. května 2010 v 12:29 | Reagovat

Pekná poviedka, som zvedavá, ako to bude pokračovať.

8 Winky Winky | 30. května 2010 v 19:27 | Reagovat

Krásná povídka, moc se těším na další část.

Jen s tím, kdo bude dávat pozor na Ginny. To může Salazar, alespoň do konce školního roku. ;-)

9 nozol nozol | 31. května 2010 v 14:36 | Reagovat

úplně úžasná kapitola, už se těším na druhý díl. :-D

10 Elis Elis | 4. června 2010 v 23:46 | Reagovat

juj...je to úžasná povídka...všechny kapči sem přečetla jedním dechem...:))...doufám, že brzo začneš psát druhou část...:D...nebo už máš něco napsaný...??...přidej další kapču brzy...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama