1. kapitola ŠnŠ II.

5. června 2010 v 5:00 | Kari |  Šance na štěstí II.

Jedno upozornění na úvod, tato povídka se bude ze začátku odehrávat mimo Bradavice a kouzelnický svět jaký známe. Přesto tam vystoupí Harry spolu s dědici.


Harry myslel na ni , mysle na ni právě teď, když se prodíral zarostlými lesy Jižní Ameriky. Přece jenom byly knihy z Tajemné komnaty k něčemu dobré, našli tam tajemnství, které bylo utajeno před celým světem, jak mudlovským tak i kouzelnickým. Našli tam poznámky o existenci Inků i po španělských výpravách v letech 1531 až 1536. Měli se přemístit do malé oblasti mezi hlavním městem Cuzco, Machu Picchu a Pachacamac. Pomocí jejich magie se jim podařilo uniknout krvelačnému Francescu Pazzarrovi, který po nich chtěl to, co jediné mu nemohli dát. Chtěl po nich "pot slunce" a "slzy měsíce", jak říkali zlatu a stříbru. Sami si víc vážili tkanin.

Teď se Harry spolu s ostatními rozhodl je najít a naučit se od nich starým kouzlům přírody. Podle všeho tohle byla jejich první zkouška, jestli dokážou jít tvrdě za svým. Jako by je okolní krajina sama nechtěla pustit dál a zavírala před nimi cesty. Už dva dny se prosekávali pomocí hůlek a meču, přesto stále nebyli v cíli svého putování.

Už se zase museli zastavit, cesta byla příliš namáhavá a moc tomu nepomáhalo slunce, které jim pařilo celý den na záda. Nepromluvili, vlastně už nepromluvili dost dlouho, každý se zabýval jen svými myšlenkami a užíval si to ticho okolo, které jen občas narušily zvuky okolní fauny. Stromy okolo nich jim byly neznámé, přesto vědli, že některé z nich mají řadu lečivých účinků, přesto si žádný z nich nedovolil nějaký list přiložit na své hluboké škrábance a puchýře. Nikdo nechtěl skončit s otravou krve, kvůli své neznalosti rostlin.

Jeji putování, jako by nemělo konce. Každý den vstávali s vidinou toho, že dnes už možná dorazí do Pachcamacu, ale pak večer uléhali s novou dávkou zklamání. Pomalu už přestávali věřit, že to místo vůbec existuje. Ale nakonec po měsíční pouti dorazili do města.

Ani ve svých nejdivočejších snech si tohle nedokázali představit. Město bylo plné života a barev. Oni však přišli do tohoto města z jediného důvodu, nacházela se zde věštírna. Přestože nikdo z nich nepovažoval Věštění za důležitý obor, věděli, že existují lidé s tímto darem. A řekněte sami, jak by mohl Harry po tom všem něvěřit ve věštby, když vlastně skoro celý jeho život byl předpovězen. Teď se však věštba bude týkat jich všech.

Zeptali se okolních lidí na cestu, ale ti jim nerozuměli a tak se museli sami vydat ulicemi města. Vřava okolo nich rostla, čím víc se blížili do středu města. Lidé si je zvědavě prohlíželi a ukazovali na ně, působili jaksi nepatřičně ve svém khaki oblečení a s moderním vybavením. Toto místo jako by stále žilo v minulosti, žádná elektřina, vodovodní systém a podobně. Vlastně to tak vypadalo jen u obyčejného lidu, ty z vyšší vrstvy si za pomoci kouzelníka mohli vykouzlit i fontánku ve své zahradě.

Dům pozanali podle vyvěšené skleněné koule, velké jako basketbalový míč. Všichni lidé okolo se mu zdaleka vyhýbali, pro chudinu to byl nestrašidelnější dům ve městě. Báli se moci, kterou neznali. Ani ti "vyvolení" tam nechodili rádi, museli si tak přiznat, že něco nezvládnou sami.

Harry zvedl mosazné klepadlo, které působilo trošku nepatřičně k malám dřevěným dveřím, a třikrat zaklepal. Když se nikdo neozýval, vešli byz vyzvání dovnitř. Do nosu jim udeřila vůně máty a mordovníku, v domku panovalo přítmí a to nahánělo všem třem dívkám strach. Najednou zavrzali dveř na jejich levici. Všichni se naráz ohledli s nataženými hůlkami a se zatajeným dechem. Ale byla to jenom černá kočka, která se o ně otřela a vznešeně si vykračovala chodbou až k těm největším dveřím. Harrymu ta kočka děsně připomínala profesorku McGonagallovou. Dědici vstoupili do pokoje, kam před chvílí zmizela kočka, ale k jejich překvapení na ně čekala stará indiánka se zvláštníma, jakoby zamlženýma očima.

"Čekala jsem vás," zaskřehotala a usmála se na ně bezzubým úsměvem. Pak s překvapivou rychlostí na její věk vyskočila a svojí kostnatou rukou uchopila Harryho ruku a hluboce se zahleděla do jeho zelených očí.  Harry se cítil nepříjemně, jako by dokázala slyšet každou jeho myšlenku, vidět každou jeho vzpomínku, cítit všechny jeho pocity, prostě být jím. Znenadání se stařena odtáhla, jakoby viděla ducha a vylekaně zírala Harrymu do obličeje.

"Zřejmě chcete něco vědět, když jste tady. Copak vás trápí moji milí?" až teprve teď si Harry uvědomil, že k nim mluví velice dobrou angličtinou jen s lehkým přízvukem.

"Přišli jsem sem," promluvil Harry, který byl samozvolený vedoucí týmu ,"aby jsem objevovali jiné způsoby magie než je ta naše. Leží před námi nelehký úkol a my na něj chceme být připravení. Rádi bychom od vás chtěli jen malou nápovědu věcí budoucích."

Stařena se skřípavě zasmála :"Jsi velmi statečný chlapče, ale to mnohdy nestačí. Posaďte se," a ukázala jim na pohodlná křesla v rohu místnosti. Sama začala rukama kroužit okolo zamlžené koule a její oči vypadaly jaké malé věštící koule, jak je mlha zamlžila.

"Velké nebezpečí se na vás blíží a není to to, jenž očekáváte,
zaútočí na to nejcennější, co máte, aby využil jak vaší slabiny, ale přitom se potýkal i s vaší největší sílou.
Však jestli to zvládnete, budete ještě silnější
a noční temnotu roztrhnete denním světlem."

Nikdo z nich nechápal, copak existuje větší zlo než Voldemort?

Najednou se opět vrátila do svého předchozího vztahu a pohlédla upřeně na Kelly. Pak se ovšem vzpamatovala a promluvila opět na Harryho:"Podle vašeho chování soudím, že nejste se známeni s kulturou Inků. A určitě neumíte náš jazyk, něco bych tu pro vás měla," a začala se přehrabovat ve své skříňi. "Á, tady to je!"zaječela vítězně a vytáhla větvičku, na které byly tmavě červené bobule.

"Vemte si každý jednu bobuly," a podávala větvičku Harrymu," a ihned budete rozumět i mluvit naším jazykem. Ale pozor, jenom jednu, více by vás mohlo zabít."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 5. června 2010 v 6:10 | Reagovat

Včera sem na tvoji povídku narazila...a dneska je tady další kapitolka...:D...je skvělá...jen by mě zajímalo jak je to myšleno tou věžtbou...;))...mno...myslím, že na to si budu muset počkat na pokráčko...přidej ho brzy...:-*

2 WolfyPrincess WolfyPrincess | 5. června 2010 v 9:58 | Reagovat

wow ...    Cožpak vážně existuje něco mnoheeeeem horšího????? O_O  O_O  O_O  O_O  O_O       ...........................  no nic, tak se nechám překvapit :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D

3 Anna Anna | 5. června 2010 v 13:51 | Reagovat

Krásná kapitola moc se těším na další, snad bude brzy.

4 Bella Bella | 5. června 2010 v 20:25 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá na tu věštbu... 8-O

5 Lyvia Lyvia | 5. června 2010 v 21:40 | Reagovat

Jo, jo.Další kapitolka. Nic lepšího jsem si nemohla ani přát. :-)

6 Lenna Lenna | 6. června 2010 v 20:31 | Reagovat

Pekná kapča. Som zvedavá ďalej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama