4.kapitola

30. listopadu 2010 v 20:56 | Kari |  Vyvolení
Tak je tady poslední díl první části. Vím trochu jsem se zdržela, ale fakt vůbec nestíhám, alespoň, že už nám konečně končí taneční a já budu mít volnější pondělí. Pa. Jinak komentáře potěší



Ráno se Nikol vůbec nechtělo otevřít oči. Pomalu se probouzela a přemýšlela, proč ji nebudí otravný zvuk budíku, pak si vzpomněla na včerejšek a zhrozila se. Otevřela oči a začala se okolo rozhlížet, jediné, co postřehla, byla svalnatá záda vedle ní. Obličej pana Neznámého nebyl vidět. Najednou pohnul a začal se otáčet. Nejdříve mu tvář zakrývaly dlouhé kudrnaté černé vlasy, ale pak je ze spaní odhrnul a Nikol zařvala překvapením, což ho probudilo. Chvíli se nemohl vzpamatovat, ale pak si asi konečně uvědomil situaci.

"Nikol?"

"Siriusi?"

Chvíli na sebe jen vyděšeně zírali a pak si na sebe začala Nikol hrnout peřinu a Siriusovi se jaksi nedostávalo slov.

"Ne, tohle se nikdy nestalo," začala. "Na včerejší noc zapomeneme a budeme dál žít svůj život. Ne, " zarazila Siriuse, který se nadechoval, aby něco řekl. "Tohle byl rozkaz a ne přání a teď prosímtě odejdi a zapoměn na to, stejně jako já." Zvedla se a odkráčela s peřinou stále omotanou okolo sebe. Když se o pět minut později vrátila, nikdo už tam nebyl. Jediné, co tam připomínalo noční událost byla pánská vůně ve vzduchu a Nikoliny zmatené myšlenky.

O této jejich společné noci se od té doby nezmiňovali, byla tabu. Jen se na sebe koukli zkoumavým pohledem a pak se odvrátili, aby je ten druhý neviděl.

* * * * * * *
                                                                                                               prosinec 79
"Nikol!" zařvala Lily.

"Ehm, cože?" zeptala se Nikol zmateně.

"Už zase jsi strašně zamyšlená, poslední dobou se ti to stává pořád. I ostatní si toho už všimli, jak si se hrozně zhoršila."

"Ne, to jen trable s chlapama."

"John?"

"Ne, ten už je za mnou."

"Nějakej novej?" zeptala se zvědavě Lily a přesunula se k Nikol, úplně zapomněla, že na ni byla poslední dobou naštvaná.

"Nikdo, kdo by stál za řeč," odbyla ji Nikol a tvářila se nepřístupně.

"No tak nic neříkej, ale já ti něco potřebuju říct. Myslím, že jsem ...(kdo správně počítá, tak určitě ví, co se děje no přece červenec minus devět měsíců je ?), že jsem těhotná. Poslední dobou je mi strašně blbě, popadá mě horkost a hromada dalších příznaků, dokonce i ty blbý okurky. Mohla jsem to sice vědět na sto provent hned, ale já potřebovala někoho, kdo mě bude držet za ruku. Kdybych to řekla Jamesovi, nevím jak by zareagoval a co kdyby to byl planej poplach? A co když ..."

"Klid, dýchej," uklidňovala ji Nikol. "Máš to kouzlo?"

"Jo. Jdem na to?"zeptala se nejistě.

"Jo, teď hned," a táhla Nikol do jejich ložnice (Lily a Jamese, kdyby někdo nechápal), kterou zevnitř zamkla, aby je náhodou někdo nevyrušil.

"Tady to máš," podala Lily Nikol knížečku nalistovanou na příslušné straně.

"Graviti tendit," přečetla Nikol a hůlkou spirálovitě zatočila okolo Lilyina břicha. "Jak to vůbec poznáme, že jsi doopravdy těhotná?"

"No, pokud jsem opravdu těhotná, tak se ..."

"Stane tohle?" přerušila ji Nikol a ukázala na její břicho, které začalo slabě pableskovat světle modrou barvou.

"Jo," vypravila ze sebe překvapená Lily. Pak už jen otvírala pusu na prázdno a nakonec se musela posadi. "Já, čekala jsem to, ale stejně je to na mě moc."

"Kdy to řekneš Jamesovi?"

"Asi co nejdřív, samozřejmě tě počítám za kmotru. James bude asi chtít Siriuse, ale měla by si to být ty. Ty si to neuvědomuješ, ale dodala jsi mu tu jiskru pro správnou věc, to i díky tobě se rozhodl jít na bystrozora."

"Přeháníš," odbyla i Nikol.

"Ale ne."

Najednou Nikol zbledla a dosedla vedle Lily.

"Je ti dobře?" bála se hned Lily.

"Jo, jenom jsem nemocná," kdyby nemocná, ale Nikol si uvědomilajednu malou věc, že má podobné příznaky jako Lily. Ta noc se Siriusem!

"Já už musím jít," loučila se Nikol.

Její obavy se následně potvrdily, když se světlo v okolí jejího břicha rozzářilo  v soukromí jejího bytu. Přesto ani na chvíli nepochybovala, že si to dítě nechá, teď šlo jenom o to, jestli ho bude vychovávat sama a nebo se Siriusem. Od té doby spolu nemluvili osamotě, jen se pozdravili a každý šel jiným směrem. Nemůže si ho jen tak odchytit a jen tam mu mezi řečí říct, že spolu čekají dítě. Ne, tohle nebude nic jednoduchého.

* * * * * *
                                                                             24.12 1979 den před Vánocemi ve VB
Oslava Lilyina těhotenství se konala v úzkém kruhu rodiny a přátel. Všichni jim to samozřejmě moc přáli. Nikol přišla také, viděla v téhle oslavě velkou šanci, jak mluvit se Siriusem. Byla z toho děsně nervózní, neboť nevěděla, jak bude reagovat. Nechtěla, aby si ji vzal jenom proto, že je těhotná. Odmalička toužila po svatbě z lásky a né kvůli dítěti.

"To neuvěříš, co jsem právě zjistila," přiřítila se k ní její nejlepší kamarádka. "Fakt, musíš si sednout, jinak to nevydejcháš."

Nikol ji teda poslechla, ale moc moudrá z toho nebyla.

"Sirius, je tady s Alex," to byl první šok pro Nikol, ale nic neznamenal proti tomu, co přišel potom," a svěřil se Jamesovi, že se zamiloval. Takže předpokládám, že do ní."

Nikol jenom zalapala po dechu. Jak jí to mohl udělat? Nejdříve se s ní vyspí a teď je s jinou a zrovna s Alexou, která vše osnuje proti ní. Svět už snad nemůže být spravedlivější. Její sny se rozpadaly na prach a ještě se po ní vozí ta husa. Fakt super!

"Tak co říkáš?" volalan jí zpátky do reality Lily. "To je šok, co? Kdo by to čekal, že se Sirius někdy zamiluje. Ale Alexandra je fajn, minulý týden jsem s ní byla na obědě, strašně dobře se s ní povídá."

"Jo, taky ji mám ráda," řekla si spíš pro sebe s velkou dávkou sarkazmu a překříženými prsty Nikol.

"Nikol, je ti dobře? Jsi nějaká bledá a už od minule jsi pohublá."

"Ne, to nic není, jen nějaká střevní viróza. Proto chci zítra zůstat doma, pokud nevadí, že se nezůčastním rozbalování dárků, ale jsem strašně unavená."

"Jo to chápu, taky jsem strašně přešlá."

"Dobrou noc, užij si oslavu a kezké Vánoce a oslavte je hezky. Stavím se až se uzdravím."

"Uzdrav se," obejmula ji. "Ať má Harry zdravou kmotru."

"Ty už víš pohlaví?"

"Ne, ale chci, aby to byl kluk. Stejně hezký jako James, moc dobře víš jak se mi líbil, i když jsem ho odháněla stejně jako spoustě dalších holek. Nevím nevím, kdyby se do mě asi nezamiloval hned, Sirius by měl dost silnou konkurenci."

"Odbočila jsi od tématu."

"Chci aby měl stejné vlasy, brýle i ten pokřivený úsměv a talent dostávat se do potíží. Chci doma prostě mít dva Poberty."

"Jo a uhnat si infarkt."

* * * * * * *
Nikol další den po ránu vzbudilo ťukání na okno. Nejdříve se ho snažla ignorovat, ale ono nepřestávalo. Otevřela proto jedno oko, aby se podívala, kdo ji nenechá spát a uviděla na okně velkou sovu, která měla na noze přivázaný objemný balík.

S peřinou obtočenou okolo sebe, aby si udržela teplo, se teda vydala neúnavné sově otevřít okno. Když ho otevřela, sova vznešeně vlétla a místo, aby se posadilo na bidýlko vedle Nikoliiny sovy, tak se snesla Nikol na rameno. Ta na ni sice nejdříve vyděšeně zírala, ale pak si vzala balíček, který ji teď visel přes ramenou a položila ho na stůl, kde ho začala pomalu rozbalovat.
V balíčku byl jeden zapečetěný dopis, přívěsek se vzláštním znakem a ještě hromada papírů. Nikol opatrně rozlomila pečeť na dopise a začala číst.



Milá slečno Nikol de la Rosa,
byla jste vybrána ke studiu na naší akademii STEBALA (doufám, že už všichni víte, co ta zkratka znamená). Naše škola je nejlepší ve svém oboru a proto jistě chápete, že je pro vás i nás riskantní se o vašem přijetí komukoli zmiňovat. Dostavte se co nejdříve po obdržení tohoto dopisu, stačí aktivovat svou krví přenašeslo na vašem přívěšku.
S přáním všeho dobrého
                                                       Kevin Müller
                                                   oddělení pro styk s veřejností STEBALA
  


Nikol jen zalapala po dechu, podařilo se jí to. Dokázala to! Vzali ji na STEBALA. Úplně zapomněla na své předchozí problémy, teprve teď si to začala uvědomovat. Jak budou reagovat na to, že je těhotná, to ji nepřijmou, nabídnou její místo někomu jinému. Všechno ztratila a ted ještě tohle, ale pak si všimla malého post scriptum úplně v rohu dopisu.

Slečno, nžádní amatéři, víme o vaší situaci, ale i přesto vás chceme. Bude to pro vás sice více náročné, ale vkládáme do vás důvěru, že to zvládnete.

Kdyby Nikol mohla, skákala by po stropě, ale to těžko jde s pěřinou obtočenou okolo těla. Měla takovou radost a chtěla se o ni s někým podělit. Už měla v ruce letaxový prášek a mířila k Lily, když si to uvědomila, to co tak nějak tušila celou dobu. Musí s nimi přerušit styky, jak kvůli STEBALA a jejímu utajení, tak i kvůli tomu malému. Jak by to vysvětlila? Dříve nebo později by si to Sirius spojil, ale v tý době by už byl nejspíš s Alex ženatý.

Musí opustit Lily, svou nejlepší kamarádku už od prvního ročníku a se kterou si slíbily, že se nikdy neopustí. Jamese, který byl pro ni jako starší bratr, vždy když to potřebovala a to hlavně po smrti rodičů. Marcuse, i přes jejih počáteční nevraživost se z něj vyklubal super kámoš a nakonec Siriuse, který byl vždy po ruce a jehož dítě nosí pod srdcem.

Taky ji mrzelo, že asi v životě neuvidí Harryho, kterému měla jít za kmotru. Jediné, co ji nebude mrzet, bude to, že už v životě neuvidí Alex (jak šeredně se mýlila).

Nikolininy plány spadly jako domeček z karet a ona si uvědomila, že celý její nalajnovaný život měl mezery, vůbec si neuvědomovala, že kvůli STEBALA bude muset zmizet z povrchu zemského.
Mezitím už bez přemýšlení vytáhla kufr a začala do něj balit některé věci. První tam vložila všechny své fotky s přáteli, které budou posledními vzpomínkami na ně. Pak ještě nějaké věci po rodičích, jako hodinky, které dostala za NKÚ. A nakonec všechny její knihy o OPČM a bílé, šedé a černé magii. Navrh hodila tři hábity a byla hotová. Nebrala s sebou žádné jiné oblečení, nemělo to cenu. Na akademii stejnak bude nosit stejnokroj a zbytek dokoupí na Příčné a jinde. Muselo to vypadat, jako by ji odvedli smrtijedi, proto ještě udělala imitaci pár fotek, které byly vidět a knihovnu doplnila, aby v ní nebyly mezery. Nesměli jí hledat, nesměli předpokládat, že je ve STEBALA. Prostě byla napadena smrtijedy a nezvládla to. Odvedli ji, mučili a její mrtvola se nikdy nenašla.


"Je to sice tvrdé, ale čistý řez. Brzy zapomenou, nebudou se kvůli mě trápit," rozhodla se Nikol. I pro ni to bude sice težké, ale ona bude mít motivaci to vše překonat. Tady už ji všichni odepsali, podle nich prostě přestala být vyjímečná. Brali to jako fakt. Chvíli zářila a teď padala jako vyhaslá hvězda. Ona se ale nezměnila, to oni. Dokazoval to ten dopis, který dostala. Ona jestále nejlepší.

Mezi různými papíry přiloženými k dopisu byl i formulář na přihlášení dítěte do Magické školky v L.A. Byl pro děti od 0-11. let a děti se v ní učily i svá první kouzla.

Jenže Nikol teď neměla času nazbyt, aby všechnno prozkoumávala a tak celou hromádku papírů vložila navrh kufru. Zamkla dům, aby se do něj nedostali ani její přátelé a vydala se na Příčnou.

Tam ihned zamířila k panu Ollivanderovi, kde si nechala zkontrolovat hůlku a ochránit ji několika málo známými zaklínadli, třeba na to, aby na hůlku mohla šáhnout jen ona. Dále si koupila ještě náramek s rezervní hůlkou, co kdyby?

Pak zamířila ke Gringottovým, kde musela zařídit věci okolo jejího zmizení.

"Dobrý den," zamířila k hlavnímu skřetovi. "Ráda bych s vámi mluvila v jistí soukromé záležitosti."

Skřet si ji sice chvíli podezřele měřil, ale pak se zvedl a vedl je do své kanceláře.

"Takže o co jde?"

"No jde o to, že kdybych teď čistě teoreticky zmizela, nechci, aby se s mým trezorem jakkoli pracovalo. Jistě chápete, že v této nebezpečné době každý rád zmizí. Chtěla bych vybrat půlku peněz z mého trezoru č. 896 a druhou tam uschovat i v případě vyhlášení mé smrti, řekněme po dobu dvaceti let. Po uplynutí této doby by celý majetek připadnul vám a výběr nebude nejdříve než za deset let. Po tu dobu můžete s mým majetkem nakládat jak chcete. Jistě přijdete na způsob, jak se obohatit," zakončila svou řeč.

"Líbí se mi váš způsob uvažování. Myslím, že si budeme rozumět. Váš trezor bude u nás v nejlepších rukách."

"To doufám, kde to mám podepsat?" a koukala na stručnou smlouvu, kterou mezitím skřet připravil.

"Jen ne žádná jména, napište tam majitelka trezoru č 896. Ministerstvo by se mohlo začít pídit. Přece jenom bez závěti by váš majetek připadl jim, kvůli tomu, že jste státní zaměstnanec a vaše rodina je bohatá, to ví každý."

"Myslím, že máme podobné názory," a podepsala se jak jí radil. "Sbohem."

"Spíše nashledanou," odpověděl skřet s jakýmsi úsměvem.

Nikol se ihned přemístila domů, kde popadla svůj kufr, naposledy prošla celý dům, který upravila pár kouzly (aby to vypadalo jako po boji) a pak udělala to, co měl být poslední důkaz, opatrně si nožem přejela přes dlaň a počkala až se mělká ranka zaplní krví. Pak stačilo pár kapek po podlaze mezi střepy a uzdravila si ji. Naposledy se ohlédla a pronesla poslední kouzlo:"MORSMORDRE!" a nad jejím domem se začalo vznášet znamení zla. Ale to už Nikol neviděla. Aktivovala přenášedlo v řetízku a zmizela.

*KONEC 1.ČÁSTI*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 1. prosince 2010 v 18:20 | Reagovat

Bomba.. :D.. ten Sirius je ale vůl.. :D.. snad to všechno dobře dopadne.. a Sir s Nikol budou spolu.. ;).. nechám se překvapit.. moc se těším na pokráčko.. :D.. přidej do brzy.. :D

2 Lenna Lenna | 2. prosince 2010 v 20:28 | Reagovat

KRÁSNE! VÁŽNE! :D

3 Lív Lív | 4. prosince 2010 v 10:26 | Reagovat

Čím to je, že když napíšeš cokoliv, musí se mi to líbit? :-) Alexa je kráva, Nikol je sympoška, Sirius... blb.
Prostě perfektní...

4 Baffy Baffy | 5. prosince 2010 v 14:58 | Reagovat

super kapca.tesim sa na ten predel

5 SasQa SasQa | 5. prosince 2010 v 19:07 | Reagovat

Skvelé. :D

6 Luna Luna | 6. prosince 2010 v 13:54 | Reagovat

Páči sa mi to. :D Také... svieže :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama