20.kapitola

11. prosince 2011 v 21:40 | Kari | Vyvolení

8-) Já vím, trvalo mi to dlouho, ale prostě nestíhám. K tomu mě čeká týden plný písemek, takže fakt nevím, jestli něco ještě stihnu.

"Slečno Smithová, myslím, že by jste tu neměla stát celou noc. Nechcete se projít," Brumbál se otočil a pomalu odcházel, bez toho, aby se na ní ještě podíval. Serenu ani nenapadlo, že by za ním nešla. Věděla, že u něj je v bezpečí. A momentálně byl jediný, který jí nenadával. A hlavně ji nechtěl odvést zpátky na ošetřovnu.

Kráčeli společně a samozřejmě v tichu ( jak jinak, když Serena nemohla mluvit), Brumbál si jen tiše pobrukoval nějakou melodii a sem tam si poskočil v rytmu hudby. Serena se musela smát, nikdo by ho v tuhle chvíli nehádal na ředitele školy. Co asi bude následovat? Došli až ke kamennému chrliči, Brumbál zamulal heslo a oni společně vyšli do ředitelské kanceláře. Serena se usadila na židli u stolu a Brumbál naproti ní.

"Víte, už delší dobu se zajímám o vaši matku a o vás. Není přece náhoda, že se spolu setkáte mezi mudly. K tomu zná vaše matka mnoho věcí, které byli dlouho utajované a s mými bezepčnostními vylepšeními, by o nich neměli vědět ani v STEBALA. K tomu prý ještě chodila do Bradavic a já si přesto nedokážu vybavit o koho jde. A hlavně je tu ta změna, která se udála s Harrym. Ještě loni jsem si byl jistý, že je příliš mladý, abych ho zapojoval do boje a téhle války, ale od té doby, co poprvé přišel do štábu z něj cítím něco úplně jiného. Jakousi vyrovnanost a novou spokojenost, která ho úplně změnila, jako by dospěl a dokonce i věděl o svém údělu. A to je to, co se myslím, že se stalo. Někdo mu to řekl, že ano, slečno Smithová?"

Serena chvíli jen seděla a pak trochu váhavě přikývla. Přece jen, tohle Brumbálovi nijak nepomůže. Brumbál se jen usmál a byl spokojen, že už se mu konečně potvrdilo tohle. Někde v hloubi duše mu totiž hlodal červík pochybnosti, jestli není Harry smrtijed, v těhle časech nikdo neví a hlavně ta náhlá změna.

"Čekal jsem, že se to jednou provalí, ale ne tak rychle. Připadá mi ještě skoro jako dítě." Serena ho jen, jak jinak než tišše poslouchala. Najednou byl na Brumbálovi vidět každý rok jeho života, jako by se najednou změnil na starce.

"Ale nebudu vás tu nudit svými nářky. Profesorka McGonagallová má jeden pokoj volný, jděte tam. Dokud nebudete mluvit, budete tam, je to lepší než ošetřovna. Vše je už domluvené, stačí zaklepat."

Serena mu děkovala pohledem, opravdu netoužila se znovu vrátit do té jámy lvové, ve které proležela poslední měsíc a půl. Zvedla se odešla. Brumbál jí sledoval pohledem, dneska odhalil malinkatý kousek skládačky jejího života a uvědomil si, že i to je úspěch. Kdyby mu to nepotvrdila, asi by tomu ani moc nevěřil.

* * * * *

Ticho, konečně ticho. Po celém ránu, kdy se to tady hemžilo lidmi a jednou nejmenovanou osobou, bylo velmi vítané. A hlavně se tím trochu omezila, možnost, že si někdo odnese zranění. O tom totiž Nikol přemýšlela každé ráno, co potkala Molly Weasleyovou. Na celý svět působila Molly Weasleyová jako vzor všech cností, dokonalá matka a mnoho dalšího, ale ve skutečnosti, to byla jen vypočítavá mrcha, která si své děti stavěla na piadestal. Ani se nesnažila Nikol poznat, ne, hned si ji zařadila jako "matku té, která její malinkaté dcerušce ukradla kluka, se kterým ani nechodila".

"Tak tady se schováváš," vystrašil jí hlas za jejími zády. No samozřejmě, zase ji někdo našel. Nechápala, proč se prostě nezbalí a nevrátí se zpátky do Ameriky. Tam neměla pořád někoho za zadkem a tam si jí každý vážil.

"Čau Nymf."

"Nezníš moc nadšeně."

"Ani se tak necítím."

"Molly tě dusí?"

"Jak jinak. Ale nechci se o tom bavit. Spíš mě zajímá, jak si pokročila?"

Dora nse zarazila:"V čem?"

"No, myslím v tom pátrání. Vypadá to, že se o mě opravdu hodně zajímáš." Dora se na chvíli zarazila, ale pak si uvědomila, že kdyby jí to vadilo, mluvila by asi trochu jiným tónem.

"No, zatím mám jen to, že vypadáš úplně stejně jako bystrozorka, která moji rodinu hlídala během první války a pak byla unesena smrtijedi, nebo se to alespoň říká. Dále tu mám tvrzení od Marcuse Whitea, že zmíněná bystrozorka nebyla unesena, ale že šla dělat kariéru, kterou jí v Británii kazila jistá osoba od A. Tvoje přezdívka je Áren a řekla si, že to jsou iniciály - zmíněná bystrozorka se jmenovala Nikol de la Rose, nebo jen Nikol Rosa. Vím, že si to ty, vím to od toho prvního podezření."

"Vždy si byla chytrá holka! A tím pádem určitě chápeš, že riskuješ moje utajení."

"Ale tobě nejde o nějaké utajení. Podle mě jen nechceš, aby ostatní věděli, že si před lety zbaběle utekla," snažila se ji přesvědčit Dora. "Víš jak všichni trpěli, když si tehdy zmizela. Měla by si jim říc pravdu."

"Já jsem nebyla ta, co utekla. Já jen nehodlala zůstat někde, kde mě všichni odsuzují jenom aby se zavděčili Alex. Mě nevadilo, že jsem byla jako poslední, ale když jsem tam byla nedobrovolně. Pro mě bylo STEBALA jediná možnost jak zachraňovat svět, tady bych leda dělala administrativu. A pak tu ještě bylo něco jinýho."

"Co?"

"Tak tohle jsi ještě nezjistila, alespoň něco. To byl ten samý důvod, proč jsem se vrátila zpět. Já pravdu jednou odhalím, ale do té doby je ještě čas. Ahoj," a zvedla se a odešla. Dora tam seděla sama.

Najednou za ní něco zarachotilo a z nějaké staré chodby vylezl trochu zaprášený Remus. Nevypadal zrovna příjemně.

"Co to mělo znamenat?" zeptal se ostrým hlasem a zdálo se, že v tu chvíli i zapomněl na to, že se k ní nechtěl přibližovat.

"Co myslíš?"

Najednou vypadal zkroušeně:"Nikol Smith je opravdu naše Nikol de la Rosa?"

Dora se chvíli cukala, ale nakonec povolila:"Jo je."

"Takže si nakonec splnila svůj sen, dostala se do STEBALA, ale nechápu jak. Vždyť školu dokončila mezi průměrnými?"

Dora mu to teda začala vysvětlovat: "Víš s nimi na škole byla jedna úžasná osúbka Alexandra. Byla to vypůjčená bystrozorka z Francie a podle všech hodnocení z bývalé práce byla dřevo. Ale hned jak přišla k nám, začala patřit k nejlepším a Nikol najednou vyšoupli."

"Teď to nechápu ještě víc, Alex by tedy měla taky patřit do STEBALA?"

"Ne, je tu ješta jedna věc, kterou nikdo neví. Koukla jsem na její rodokmen a zjistila jsem , že její babička byla víla. To by vše vysvětlovalo. Ve Francii její moc nefungovala, tam jsou proti ní imuní, ale u nás si získala okažitou úctu a všechno, co ona získala bylo na úkor Nikol, kterou samozřejmě nemohla okouzlit a tak se jí nelíbila do krámu."

"Tak to byla opravdu chudák. V poslední době byla Alex u nás pečená vařená. Byla kamarádkou Lily a pak se povídalo, že chodí se Siriusem, teda vlastně to řekl James, po tom, co se mu Sirius přiznal, že se zamiloval."

"Mě ale nejde do hlavy ten druhý důvod proč odešla a teď se vrátila."

"Možná je to jen nějaká blbost, však víš ... počkat! Kolik je vlastně Sereně?"

Dora zatím nic nepochopila: "No, je stejně stará jako Harry, takže patnáct."

"A to znamená," snažil se Remus, aby to pochopila.

"Že spolu můžou chodit?" zkusila to Dora.

"Ne," opravil jí Remus. "To znamená, že Nikol musela otěhotnět ve stejnou dobu, co Lily. V době jejího odchodu. A právě Serena byla i důvod, proč se teď vrátila zpět. Určitě je to kvůli jejímu otci."

Oba byli vzrušeni informacemi, které dokázali spojit a ani si v tom pátrání neuvědomili, že jsou blízko u sebe, hodně blízko. Najednou Dora skoro zapomněla dýchat a možná se i trošičku přiblížila, zato na Remusovi bylo vidět, jak v něm bojují dvě já. Jednou chtělo urychleně utéct a to druhé chtělo Doru políbit. A naštěstí vyhrálo to druhé. Váhavě se políbili a v tu chvíli si Remus uvědomil, že to je jeho konec. Celou dobu bojoval se svými city jen kvůli ní, ale teď když ochutnal slast, kterou mu sama nabízí, už nebylo cesty zpět. Chtěl ji, tak strašně moc.

Po cvhíli se od sebe odtrhli, oba mírně zadýchaní. V tichu se dívali navzájem do očí a viděli jen lásku toho druhého. Ale jejich nádherný okamžik přerušil jekot Molly Weasleyové.

"Co si to dovoluješ. Já mám právo říkat, co si myslím. A podle mě je tvoje dcera normální štětka."

Remus se ihned vzpamatoval:"Musíme jít hned dolů, než se navzájem zabijí. Nikol nikdy neměla daleko k soubojům, a hlavně ne u lidí , kteří jí štvali. Kolikrát se jen takhle porvala se Siriusem." A v tu chvíli v Doře vzplálo podezření, ale momentálně nebyl čas o tom přemýšlet, bylo na práci něco důležitějšího.

Cestou po schodech už slyšeli ráznou odpověd Nikol : "No zrovna od tebe to sedí. Nejdřív tu ta tvoje řve, že Harry je její, i když s níkdy nechodí a o týden později prohlašuje jak je zpokojená s jiným klukem. Jdi si hledět plotny a nech dospělé povídat!"

Oba se na sebe usmáli.

Když vešli společně do kuchyně , naskytl se jim pohled pro bohy. Stáli tam naproti sobě. Ozbrojené hůlkami a byl vidět ten markantní rozdíl. Obtloustlá zestárlá paní Weasleyová a Nikol, která naopak kypěla energií a spousta lidí by jí tipla na sourozence její dcery. Zbytek řádu jen stál, co nejdál od nich a sledoval, jak se to vyvine.

"TY ... ty ... ty ochechule jedna! Jak si dovoluješ mě urážet v mém domě!"

Nechci ti kazit radost, ale tenhel dům není tvůj, i když bys ho určitě ráda vyměnila za ten váš Křivoklát, barabiznu nebo jak tomu říkáte. Tenhle dům patří Siriusovi. Siriusi, můžu na ní řvát."

Ten nevěděl, co si má myslet. Byla tu jeho nenávist k Molly, ale pak tra neschoda s Nikol kvůli Maxovi. Ale pak si řekl, rpoč ne? "Myslím, že můžeš. Přece jen oproti mojí mamce, to bude jen větříček."

Remus se uchechtl Doře do ucha a jí naskočila husí kůže, když se jí jeho rty lehce dotkli. "Ale on neví, že tohle je Nikol. Jestli má pořád stejné plíce, tak se máme na co těšit."

Nikol se nadechla: Já ti dám, urážet mě nebo moji dceru," její slova se rozléhala domem, až se zdálo, že dům začíná vibrovat. Paní Blacková nejdříve chtěla taky začít, ale pak si to rozmyslela, protože by neměla šanci. Koukni se na svoje děti. Většina z nich jde raději, co nejdál od tebe a nebo mají tvoji povahu. Jeden dělá vlezdoprdelku na ministerstvu a je kam vítr tam plášť, další před tebou utekl až do Rumunska, Ginny je stejná histerka jako ty a mohla bych pokračovat. Jedině Fred a George za něco stojí, ale ti zase nejsou pro tebe dost dobrí. Tak ti teda něco řeknu milá zlatá. To tvoje neustálý vytahování s tvým rodem a blababla přestane. Já jsem znala osobně tvýho bráchu a můžu říct, že si vždy stěžoval, že si se nevyvedla. A i kdyby na nečem takovýmhle záleželo, jsem na tom o mnoho lépe než ty."

"No jasně,"nedala se Molly a její tvář už začala nabírat stejný odstín jako její vlasy, Smithovi jsou přece tak mocná rodina (samozřejmě ironie).

"Ale, ale. Moje přezdívka je Áren - moje iniciály a tím pádem asi není moje pravý jméno Smith. Spíš by ti něco řeklo jméno mého dědečka z matčiny strany, jmenoval se NOV." Věděla, že o téhle linii nikdo z jejích bývalých přátel neví. Přece jen, i její mamka se ke svému otci nehlásila. Nechtěla, aby jí cestu prokousával její původ, který se odvozoval až k samotnému Merlinovi.

Ale zdálo se, že na ostatní to má opravdový účinek. Vypadalo to, jako by kuchyní proběhl mrazík - všichni stáli jak sochy a měli svorně otevřené pusy. Molly teď naopak vypadala bledší než kdy jindy.

"Takže jsem vyhrála," pronesla hrdě a pomalu vykráčela z kuchně. Dnes toho bylo opravdu moc. Nejdřívě to, že Dora už ví vše, ale to ji spíš zbavilo toho stresu, i když se trochu bála, že to někomu řekne. A nakonec tahle hádka s Molly, která málem skončila katastrofou, neboť si právě uvědomila, že celou dobu měla v ruce hůlku. A byla si jistá, že Molly by tu svou nestačila ani zvednout, kdyby se rozhodla něco udělat.

"Počkej," ozval se za ní hlas.

No super, teď si k tomu seznamu může ještě přidat - hádka se Siriusem.