21.kapitola

21. ledna 2012 v 8:18 | Kari | Vyvolení

Ja vím, tentokrát mi to trvalo opravdu dlouho, ale prostě jsem nestíhala. A víte, co za to může ŠKOLA, ŠKOLA, ŠKOLA.

Ne, na to teď opravdu neměla. Ale co mohla jinýho dělat, když ji chytl za loket a otočil čelem k sobě.

"Nešlo by to někdy jindy," snažila se z toho vykroutit, ale Siriusův vážný pohled ji z toho vyvedl.

"Ne, to opravdu ne. Už to trvá moc dlouho," zdálo se, že mu najednou došla slova. "Vím, že je to hlavně moje chyba, ale to neznamená, že mu věřím."

"Ježišmarja Siriusi. Vždyť by mohl být mým synem nebo tak něco. Jesi si opravdu myslíš, že bych s ním něco mohla mít, tak si jdi podat ruku s Weaslačkou a mě dej pokoj. Dnešek opravdu není den, kdy to chci řešit," otočila se a chtěla odejít, ale Sirius jí znovu chytil za loket, otočil k sobě a políbil. (pokud znáte seriál Báječní lidé, víte, co myslím)

Nikol neměla čas se vzpamatovat a to bylo v něčem dobré, alespoň nestihla přemýšlet v čem je špatné, že ho teď líbá a jak to vlastně může narušit všechny jejich plány. Ne, zdálo jako by se vrátila zpátky k té noci, kdy byla počata Serena a znovu prožívala tu neuvěřitelnou přitažlivost mezi nimi.

Nakonec jejich polibek přerušil Sirius.

"Uvidíme se večer?" zeptal se s úsměvem a Nikol se zdálo, že vlastně neměla jinou možnost než říct ano, jako by chtěla říct ne.

* * * * *

Nad vesničkou se vznášel pach ohořelého dřeva a temnou noc ozařoval ještě hořící oheň. Všude bylo slyšet hluk právě probíhající bitvy a člověk by myslel, že proti sobě tam musí stát minimálně dvě armády, ale ve skutečnosti byla jen půlka pravdou. Jedna armáda tam sice byla, ale proti ní stáli jen dva. A přesto vyhrávali, jejich pohyby se zdály tak neskutečné, jako by ani nebyli z téhle dimenze.

Harry se právě vyhl letící smrtelné kletbě a v otočce zneškodnil jenoho útočníka, který se vrhal na Nikol ze zádu a pak se znovu pustil do boje se svými protivníky. Dnes se tolik nebál, veděl, že dokázal alespoň něco. Podařilo se mu Serenu přemluvit k tomu, aby se od něj odpoutala. Už se nemusí bát, že se jí něco stane jen kvůli němu. Nesnesl by pomyšlení, že může za její smrt nebo jen zranění. Lepší je, když ho nenávidí a drží se od něho dál. Je to lepší alespoň pro ni.

Nikol se na něj otočila a naznačila mu ať se trochu stáhne a potom vyslala na smrtijedy před sebou znásobené Bombardo a půda před nimi se proměnila v obří kráter, jako by tam dopadl obří meteor. Smrtijedi v epicentru byli hned mrtví a zbytek se rychle pakoval za svým vůdcem do jeho sídla, aby ho informovali o porážce a doufali v to, že budou ušetřeni jeho hněvu.

"Tak to byla dobrá rozcvička," poznamenal Harry a pustil se do opravy domů. Nikol jen mlčela a pustila se do porav s velkou vervou. Pospíchala odtuď na náměstí, kde na ni čekal Sirius.

"Jak se má Serena?" zeptal se opatrně Harry a snažil se aby to znělo alespoň trochu lhostejně. I když Nikol bylo úplně jasné, že ji stále miluje.

"V posledním dopise psala, že už se má lépe. Madam Pomfreyová jí prý slíbila, že za pár dní už bude moci trochu mluvit. Měla z toho radost," byla to tak na půl pravda, protože víc než slovem radost se dal dopis popsta slovem vztek a odhodlání. Popisovala v něm své matce, co si to Harry dovolil a nakonec řekla, že mu prostě vymaže ten jeho záchranářský komplex z hlavy.

"To je dobře," řekl Harry a raději už nepromluvil. Když konečně všechno opravili a upravili vzpomínky obyvatelům, rozloučili se malým kývnutím a přemístili se každý jinam. Nikol se ocitla ve stínu jednoho domu na Grimmauldově náměstí a rozhlídla se, jestli jí nikdo nesleduje, ale přálo jí štěstí. Vydala se k domu č. 12 a bez problému se dostala dovnitř, tím ale klidná noc skončila. Hned jak vešla se okolo ní rozsvítila všechna světla a hala byla naplněná lidmi.

"Co se děje?" zeptala se Nikol vyjeveně, protože se všichni tvářili strašně moc vážně.

"To by si nám měla říct spíš ty," řekla paní Weasleyová a z jejího obličeje sálala škodolibá radost. Co ji mohla tak rozradostnit?

"Asi nechápu?"

Slova se chopil Dedalus Kopál, dnes spalo v řádu spousta členů, kterým se nechtělo domů. Nikol si všimla, že nikde není Sirius, Remus a ani Dora. "Zajímají nás tvé noční aktivity."

Nikol se udivila: "Byla jsem se projít."

V tom k ní ale priskočila Molly a tahala za její plášť. "Má ohořelý hábit, takže tam opravdu byla. Přesně jak jsem říkala."

Po té už si Nikol nic nepamatovala. Jak by taky ne, když do ní narazilo dvacet kouzel najednou, neměla šanci, i kdyby se opravdu chtěla bránit. O co tady sakra šlo?

* * * * * *

Harryho večer naopak probíhal v klidném smutku a samotě. Od té doby, co se rozešel se Serenou, se vyhýbal všem místům, kde se často vyskytovala. Což vlastně znamenalo, že se vyhýbal svým oblíbeným místům. Vlastně, většinu času trávil u Dobbyho v kuchyni. Skřítek z toho měl obrovskou radost, ale přesto se Harry cítil strašně osamocený. Ale takhle to bylo správně, takhle Voldemort neměl komu ublížit.

"Harry!" ozval se za ním hlas a on na chvíli zadoufal, že je to Serena, i když veděl, že tomu tak není.

"Co potřebuješ, Ginny?" Zrzku jeho chladný tón nevyvedl z rovnováhy a ještě se k němu víc přiblížila. Zdálose, že má něco za lubem, ale Harry nebyl schopen říci, co asi. Její zorničky byly větší než normálně, takže předpokládal, že se právě vrací z jednoho z těch alkoholických večírků v opuštěných učebnách. Chtěl ji odvést do společenské místnosti, ale ona se na něj najednou vrhla a omotala svoje ruce silně okolo jeho krku. Její sevření bylo silné jako anakonda a on jí nechtěl ublížit.

"Ginny, si v pořádku?" snažil se opatrně povolovat její sevření, ale ona se naopak k němu ještě víc přiblížila a dotkla se svými rty těch jeho. V tu chvíli věděl, že je něco špatně. Ginny se najednou zdála plně při vědomí a lepila se na něj. Když ho konečně pustila, uviděl v periferním vidění, že nejsou sami. Otočil se a krve by se v něm nedořezal. Stála tam Serena v celé své kráse a když se jejich pohledy setkali, otočila se na potpatku a utekla.

Ginny vedle něj se pochichtávala a pak ho znovu silně objala, i když se Harry už bránil.

"Myslím, že tohle se té tvé malé dě*ce nelíbilo," pak zmizela lehkým krokem jako pára nad hrncem. Harry nevěděl, co má dělat. Chtěl to všechno Sereně vysvětlit, ale zase se musel držet svého slibu, že se od ní bude držet dál. Ginny mu to pěkně zavařila, kdy se z ní stala taková mrcha?

Harry se rozhodl, že teď ještě není ten správný čas na to jít spát a rozhodl se ještě jednou projít hradem. Potřeboval přemýšlet o událostech dne a to ještě nevěděl, s čím ho čeká zítřek.

* * * * *

Nikol se probudila s tupou bolestí v hlavě. Věděla, že situace, ve které se ocitla, je vážná a taky, že si za ni může sama. Měla už všem dávno říct pravdu. Ale hlavní je, že do toho nezatáhla nikoho dalšího, teda zatím. Předpokládala, že řád zatkne i Serenu a Maxe. Harryho by ale neměli otravovat. A to je hlavní, on je ten jediný, který potřebuje volnost, aby mohl splnit svůj úkol.

Věděla, že by se měla hájit pravdou, ale ne. Takhle jim to rozhodně neulehčí. Možná by to mohla ještě trochu zamotat. Jen trochu otevřela oči a obhlídla terén. Náchzela se ve sklepě řádu a musela říci, že se snažili. Ale ne dost. Viděla minimálně dvanáct chyb, kterých by se nedopustil žádný zelenáč ze STEBALA, ale co by taky od nich měla čekat.

Najednou zavrzali dveře a dovnitř vešla malá delegace složená z několika významějších členů řádu a Molly, bylo divné, že tu nebyl nikdo z jejích přátel a dokonce ani Brumbál.

"Vidím, že už jste se probrala," pravil chladný hlas Sturgise Tobolky a Nikol se musela hodně snažit, aby se nezačala smát. Byli jako malé děti, kteří si hrajou na dospělé a navlíkají se do šatů rodičů.

"Děkuju za optání, spalo se mi dobře," řekla a usmála se směrem k Molly.

"Je vám známa závažnost obvinění proti vám, slečno?"

"Jo, obvinějete mě, že jsem smrtijedka, ale stále se mi nedostalo vysvětlení proč."

"Zde přítomná paní Weasleyová," a ukázal rukou vedle sebe, "vás viděla včera v noci odcházet. Tou dobou byla napadena vesnice u Bristolu a málem lehla popelem. Vzhledem k stavu vašeho oblečení, si jsme skoro jistí, že jste do toho zapletená."

Nikol se musela zašeptat: "A já myslela, že v civilizovaných zemích platí presumpce neviny," ale nahlas řekla: "To stále ale nedokazuje to, že jsem smrtijedka. Nevím jak to chodí u vás, ale u nás se na útok odpovídá obranou."

"Slečno, je mi líto, ale je to velice nevěrohodné, protože podle varování našeho informátora, které přišlo už bohužel pozdě, se útoku zůčastnilo až padesát smrtijedů. Nechci zmenšovat vaše schopnosti, ale je to fyzicky nemožné. Bylo by pro vás lepší, kdyby jste přestala zastírat a řekla nám pravdu. Mohlo by vám to zmenšit trest."

Nikol na něj koukala jak tele na nový vrata. On si vážně myslí, že je smrtijedka? Co to s nimi je?

"V případě vaší nespolupráce budeme nucenu využít donucovacích prostředku a jsem si jistý, že to byste nechtěla." Pak se celá skupina otočila na patě a odpochodovali jako hrdá armáda. Tak teď se Nikol nedivila, proč je na tom Anglie tak bídně, s nimi se není co divit. Měla chuť jim na rozloučenou zamávat, ale nakonec si to rozmyslela.

Chvíli po nich dveřmi proklouzla Dora a bylo vidět, že ji ráda vidí.

"Jak ti je?" zeptala se Nikol se ztrápeným výrazem.

"Ježiš, netvař se jako na funuse, vždyť se mi nic nestalo," okřikla ji Nikol, i když byla ráda, že na ní někomu záleží.

"Snažili jsme se s Remusem a Siriusem něco udělat, ale oni si prostě vzali do hlavy, že jsi smrtijed a že si zvěd a proto, že řádu nevycházejí akce. Jen chtějí odůvodnit svoji neschopnost. Molly Weasleyová je strašně popuzuje proti tobě a většina členů slyší na to, že máme smrtijedy trestat jejich způsoby. K tomu všemu tady není Brumbál ani Snape, takže nemáme vůbec zastání. Kingsley se taky snažil, ale obvinili ho, že je do tebe zamilovaný atd. Prostě nechtějí slyšet nic jiného."

"Takže to vypadá, že moje krytí skončilo."

"Jo, nejlepší by bylo zabít Nikol Smithovou. Už ji tady nikdo nechce," usmála se Dora, ale stále bylo vidět, že si o ni dělá starosti. Nikol by jí ráda zasvětila do svého plánu, ale bála se, že by pak Dora nepůsobila dost věrohodně. A to bylo to, co od nich jediné potřebovala.

"Nedělej si se mnou starosti, Doro. Teď je hlavní, abys nezapomněla na slib, že nikomu neprozradíš moje tajemství, teď je to důležitější než kdy jindy. Zaleží na tom životy dvou lidí, které mám nejraději, můžeš mi to slíbit," a Dora přikývla. "Tak a teď jdi nahoru a dělej, že jsme se vůbec neviděli. Teď nemá cenu nic dělat, tuhle situaci může rozmotat jen Brumbál. A už jdi, než tě chytí a zavřou taky."

Dora měla pravdu Nikol Smithová musela zemřít. Už tu pro ni nebylo místo. Věděla, že právě nastal čas na návrat do Ameriky a nebyl problém ani v tom, že byla momentálně v base. Ježiš, tyhle zámky uměla otvírat i tehdy, když ještě chodila do Bradavic. Bylo jí jasné, že Moody tohle vězení ani neviděl, jinak by ho určitě trefil šlak. Těch pár kouzal, co bylo okolo zneškodnila náhradní hůlkou, kterou měla botě (proč by ji taky prohledávali) a pomalu se plížila k jediným dveřím. Teď to bylo nejhorší, musel projít okolo dvěří do kuchyně a nesměl ji nikdo slyšet. V kuchyni zněla právě nějaká hádka a podle Nikol to byla Dora s nějakou jinou ženou, ale moc se o to nezajímala, teď potřebovala ven.

Hned jak otevřela dveře přemístila se do ústředí STEBALA a ani se neohlídla. Jediné, co po ní zůstalo byl dopis, který se právě objevil u někoho na polštáři.