6.kapitola

3. února 2012 v 6:08 | Kari | Naděje na lidskost

No možná už nastane setkání, teda alespoň z části.

Díky předem za komentáře.

"Říkal jsem, že to není dobrý nápad sem chodit," postěžoval si znovu Jasper a ještě víc k sobě přitiskl Alici. Necítil se dobře když okolo něj byla taková spousta upírů, i když byla většina z nich vegetariáni.

"Ty nechápeš, jak je to úžasné," promluvil Carlisle, kterému jen zářili oči radostí, "ta Viktorie, ať je, kdo je. Dokázala něco neuvěřitelného. Vidíš kolik jich tady je? Může tady být dobrá stovka vegetariánů a všechny je vychovala během pár let. Jejich sebeovládání je neuvěřitelné, vždyť žijí ve velkoměstě plném lidí a selhání je přesto skoro nulové. Musím se s ní setkat a vše jí vysvětlit. Nechci, aby si myslela, že s její ideou nesouhlasím. Je to nádhera."

Všichni ho chápali, věděli, že tohle bylo vždycky jeho přání. Pomáhat všem. Zdálo se, že s tou tajemnou Viki mají mnoho společného. Stále ale ještě nevěděli, jestli se podřídí Arovi a nebo jí. Ale jednoho poslechnout prostě museli, pokud chtěli přežít. Vlastně se chtěli rozhodnout na základě jejich setkání, ale ona stále ještě nedorazila. Proto stáli jen tak v rohu a všichni ostatní, kteří se vzájemně znali, na ně vrhali nepříjemné pohledy. Zdá se, že věděli o jejich poslání. Zřejmě dostali zakázáno jim cokoli udělat, protože jinak by už byli asi mrtví.

Jasper zavrčel, blížil se k nim jeden z upírů a jeho tvář naapovídala, že není jednoduchý soupeř.

"Být tebou," otočil se na Jaspera," nedělal bych to. Většina z nich," a ukázal na upíří hloučky okolo," čeká jen na to až si začnete, aby vám mohli něco udělat. Je nás přesila, takže jim nedávej možnost tě zabít."

Carlisle se raději chopil slova: "Takže se ví o našem poslání?"

"Jak jinak, tady se ví vždycky všechno. Mám za úkol vás tady oficiálně přivítat, šéfka dorazí později, někde se zdržela. Takže vás tedy vítám ve městě New York založeném v roce 1625. Město má velmi bohatou historii a díky tomu, že je od roku 1790 nejlidnatějším městem Spojených států amerických, je taky velmi dobré útočiště pro upíry. Ale před šesti lety se všě změnilo, do města se nastěhovala Viki a začala zabíjet svoji vlastní rasu. Měli jen dvě možnosti, buď se stát vegetariánem jako ona a nebo zemřít. Zezačátku jí to nikdo nevěřil ale postupem času si vydobila své postavení a dnes už je město ovládané jen vegetariánskými upíry. A vy jste dnes přišli, abyste jí vystřídali a nikdo z nás neví, jestli se vám podřídí, což asi ne, nebo jestli vás rovnou zabije. Já bych ale osobně hádal střed, že vás tu nechá jen tak žít."

"Víš, kdysi jsme znali jednu upírku jménem Viktorie, ale nebyla vegetariánka ani nevíme, co se s ní stalo. Mohl bys nám o šéfce něco říct," poprosil Jesse Edward a asi se i modlil, aby to nebyla Viktorie.

"Tak to nemohla být šéfka, do New Yorku přišla hned po své přeměně a hlavně ještě nikdy nezabila člověka. Říká, že lidskou krev neměla ráda ani za života, tak proč by s tím teď měla začínat," a sám se zasmál. Všiml si, že i ... oni se tváří veseleji. "Ježiš, já jsem se vás vlastně ani nezeptal, jak se jmenujete a ani jsem se nepředstavil. Já jsem Jess a jsem ve Vikiině skupině, moc mě těší," a obřadně všem potřásl rukou.

"My jsme Cullenovi. Ještě donedávna jsem byli největší vegetariánská skupina, vetšinou vlastně žijeme v menších městech, aby jsme zapadli a děti studují a já a já jsem lékař. Jo a jsem Carlisle, tohle je moje žena Esme a děti, Emmet a Rose, Alice a Jasper a nakonec Edward."

"Edward a kdo?" zeptal se Jess, kterému nešel do hlavy jejich počet. Ale zdálo se, že jeho otázka všechny trochu nakrkla. "No nic, tak se hezky bavte, za chvíli by měla dorazit Viki."

*************************************************************************************************************************************************

Měla jsem zpoždění, ale co se dá dělat. Tak si prostě počkají, alespoň jim tím ukáže, kdo je tady pánem. Ještě jsem se na posled upravila a mohla jsem jít.

Byla tma, takže jsem tam byl během minuty. Vydala jsem se k zadním dveřím, ale na cestě mě zarazila pevná paže. Automaticky jsem se bránila a skonřila jsem až když byl Jess na zemi a plně pod mojí kontrolou.

"Teda, šéfko," zakuckal ohromeně a bylo vidět, že je trochu naštvaný, že ho přeprala holka, i když jsem to byla já.

Pomohla jsem mu se zvednout a on si teatrálně oprašoval svůj dokonale padnoucí oblek.

"Proč si venku?" zeptala jsem se ho, bylo to divné, když mě měl zastupovat před těma novýma.

"Už odešli, trošku jsem je nakrkl," zamračila jsem se na něj," ale fakt nic hroznýho, jen jsem urazil jednoho jejich singla. Ale už o nich něco vím. Jsou vegetariáni, což je divný, když je posílá Volterra, ale musí vědět o tvém hlavním pravidlu. Je jich sedm a jsou relativně civilizovaní, prý žijou normálně mezi lidmi a dokonce chodí do školy, to je hustý ne?" Mě ale tuhla krev v žilách. To nemůže být pravda, já se přestěhuju na druhou stranu států a stejnak mě najdou. Určitě to jsou oni, takhle velká skupina vegetariánů není. Ale co když je to jen náhoda, možná jsou to Denailští a přijali nové členy a nebo dokonce někdo úplně jiný. Jo tak to bude, jsou to určitě jen někteří z gardy, kteří mají hodně velké sebeovládání. Ale jen pro jistotu.

"Jakže si říkal, že se jmenují?" zeptala jsem se a snažila jsem se, aby to znělo naprosto nezaujatě.

"Já jsem vám to ještě neřekl, jsem to ale hlava děravá, úplně jsem na to zapomněl ... "

"To jméno!" procedila jsem mezi zuby a držela na uzdě svůj vztek a netrpělivost. Momentálně jsem se modlila ke všem svatým, které znám a i k těm které ne, jen aby se nevyplnila moje noční můra.

"Cullenovi."

Ani jsem se s ním nerozloučila a zmizela jsem. Nedokázala jsem tu zprávu přijmout v klidu. Jak se zdálo, stále jsem se s jejich odchodem nesrovnala, i když jsem myslela, že je to pryč. Ale byla to pouhá nenávist, co jsem cítila, nic víc. Takže oni mi mají sebrat moc, tak to chci teda vidět. Vždyť jsou víc lidé než jakýkoli jiný upír. Však já jim ukážu, kdo je tady pánem! Budu je muset pozvat, ale kam a kdy?

Byla jsem doma bez toho abych si pamatovala cestu, ale tohle bylo jediné místo, kde jsem si byla jistá. Tohle byl můj domov. Dan už byl doma podle jeho aktovky, která ležela nedbale pohozená v předsíni. No jo chlap. Usmála jsem se. Co na tom, že jsou tady Cullenovi, já mám jeho a nový život. Oni jsou jen lidi, které jsem v minulosti znala a tak se k nim taky budu chovat.

Když jsem večer ležela v Danově náruči a poslouchala jeho hlasité oddechování, uvědomila jsem si, že to není zas až taková pravda. Ke všem se můžu chovat naprosto normálně, ale k němu ne. To on způsobil, že už nejsem celá. Mám sice nový život, ale moje nejniternější pocity jsou obehnány silnou zdí a přes tu se nikdo nedostane. A já věděla, že ta zeď už tam prostě bude napořád.

Vymamila jsem se z Danovy náruče a protáhla jsem se. Momentálně mám náladu někoho zmlátit a mám štěstí, to je taky moje práce. Teda jedna z nich. Nahodila jsem oblek

(kdo nezná HIMYM nepochopí) a mohla jsem vyrazit.

Njedřív jsem jen ta pobíhala po rozzářeném New Yorku, milovala jsem tenhle noční život. New York prostě nikdy nespí, je to přece naše velké jablko, které je viditelnéé i z vesmíru. Díky lidem, které jsem viděla pod sebou, jsem si vždy uvědomovala, kolik se toho okolo nás děje bez našeho vědomí. Pro většinu obyvatel města jsem jen hloupá legenda a neví, že by stačilo zvednout hlavu a pořádně se podívat. Ne, tady prostě žije každý sám za sebe. Nejlepší místo pro nové začátky - žádné otázky, nepříjemní sousedé, zvědavé drbny, ne tady prostě žije každý na vlastní triko.

Dneska byl ale ve městě klid. Když jsem nad ránem seděla na Brooklynském mostě a pozorovala východ slunce, uvědomila jsem si, že tak trochu nevím, co dělat. Příchod Cullenů zkomplikoval moje plány na proměnu Dana. Jo, byl to úžasný člověk, který mě miloval, ale co můžu dělat, když ho teď budu muset srovnávat s Edwardem a na rovinu, i když ho nenávidím, tak proti němu nemá šanci nikdo. Ale až se mi dostane ten zrzavý upír pod ruku, asi ho budu muset zaškrtit.

Možná ale už můj problém vyřešil sám, možná, že má už nějakou, kterou miluje doopravdy a u které se nemusí bát, že ji zabije. Ale pak jsem si uvědomila, co říkal Jess, prý je urazil tím, že poukázal na to, že je jeden z nich singl a pokud se nikdo z nich nerozvedl (což je hodně nepravděpodobný) tak to byl Edward a to znamená, že je tu ta nejhorší varianta. Budu mu muset čelit bez toho, aby měla neustále na očích to, že už šel dál. Proč si raději nenašel nějakou jinou upírku, která by ho dokázala zaujmout. Sice by mě to asi bolelo, ale mohla bych ho opravdu nenávidět a plně se ponořit do vztahu s Danem, ale takhle jsem si pořád naivně nechávala zadní vrátka, protože stále někde v koutku srdce miluju Edwarda, i když mě takhle zničil, ale nikdy jsem toho nelitovala víc než dnes.

Skončil čas snění. Já Edwarda miluju i nenávidím a nejlepší bude je odsud co nejdřív vyštípat a pak vklidu přeměnit Dana, to je můj partner na větčnost, i když mi budou chybět ty jeho nádherné zelené oči, které jako by viděli až na dno mé duše. Ale ještě předtím mu musím říct pravdu. Chci totiž, aby to bylo jako u mě. Aby měl možnost se rozhodnout, co vlastně chce. Já jsem chtěla být upírem, i když nakonec se to stalo za jiných okolností než jsem chtěla, a byla jsem se svým životem spokojená. Danovi dám taky na výběr a bude to jen na něm.

Plná klidu a míru v duši jsem se zvedla a seskočila z vrcholu mostu na vozovku. Ulice už se začali plnit auty s lidmi, kteří spěchali do práce, ale nikdo mě nezahlídl. Už jsem měla praxi.

Tak uvidíme, co přinese nový den.