27.kapitola

5. září 2012 v 20:17 | Kari |  Vyvolení
Ahoj, vím, že mi to trvalo opravdu dlouho, ale někde prostě internet není a mě se nějak nechtělo to všechno znovu přepisovat z papíru. Takže se hlásím až teď. Navíc jsem potřebovala trochu prázdniny, abych měla nejaké nápady. Doufám, že se vám bude kapitola líbit a komentáře potěší.



Harry zavedl Serenu do KNP. Měli toho spoustu na probrání, ale na to momentálně stejně nebyl čas, protože si vynahrazovali, to, že nebyli spolu. Leželi v objetí a vychutnávali si blízkost toho druhého. Vlévalo jim to do žil novou sílu.

"Myslím, že to vzal docela dobře," prohodila po hodné chvíli Serena.

"No, řekl bych, že mu to ještě postupně dohází a pořádný šok teprve přijde. Najednou musí dospět, vždyť se celou dobu chová, jako bych já byl James a v Bradavicích se pořád proháněli Poberti."

"Alespoň má k tobě nějaký vztah, ale mě doteďka skoro přehlížel, i přes to, že mi pálil za mamkou a najednou zjistil, že jsem jeho dcera. Nedovedu si představit, jak se ke mě bude chovat."

Harry Serenu ještě více ztiskl, protože věděl, že potřebuje utěšit. Jeden z největších jejích strachů bylo to, že ji její otec nepřijme.

"Sirius si tě zamiluje. Jsi mu hodně podobná a on si to uvědomí. A navíc, proč by neměl mít rád moji holku?"

Serena se na něj vážně podívala a upřela na něj své oči:"Takže jsme zase spolu? Neopustíš mě zase z nějakých ušlechtilých důvodů? Protože, jestli ano, tak se rozluč se životem. I přes to, že jsme znala důvod té blbosti, jsem byla pěkně naštvaná a podruhé už bych se nemusela ovládnout. Nemluvě o tom, že by na tebe můj táta mohl vytáhnout pušku."

"To by ale musel nejdříve vědět, že to není tužka."

Harryho vtipem se trochu odlehčila situace, ale stále se ještě nevyřešila. Po chvíli hlubokého ticha začal Harry pronášet tichým hlasem.

"Už to bude napořád. Ani já se bez tebe nedokážu obejít. Jsi moje druhá půlka a já byl blbec, když jsem si myslel, že to dokážu. Neustále jsem se ptal Nikol na to, jak se ti daří a když jsem byl s ní na akci, myslel jsem jenom na to, co bych dal za to, abys tam byla se mnou."

"To je dobře," už jen zašeptala Serena a spokojeně usnula na Harryho hrudi.

Harry nespal, jen si tu chvíli užíval. Připadal si jako sobec, ale on to prostě už podruhé nedokázal. Už se jí nedokázal vzdát a bůh mu pomoc, kdyby se jí snad náhodou něco stalo.

* * * * * * * *

Mezitím na Grimmauldově náměstí

Sirius se nenápadně vyplížil z Bradavic, aby ho nikdo neviděl. Přece jenom, stále byl hledaný za vraždy a útěk z Azkabanu. Za pozemky Bradavic se přemístil do štábu a zalezl do pokoje ke Klofanovi, tak nikdo nechodil.

Měl toho spoustu na přemýšlení. Vždyť právě zjistil, že má dceru. Navíc se tu objevila Nikol de la Rosa, teda ona tady vlastně už byla, ale nikdo nevěděl, že je to ona. Sakara, vždyť Nikol byla blondýnka, krásná blondýnka a teď je hnědovláska, stále ale krásná.

Pořád to nechápal, že se rozhodla opustit Anglii. Už věděla, že čeká jeho dítě a přesto odešla, bez jediného slova.

Ozvalo se zaťukaní a mezi dveřmi se objevila Remusova hlava.

"Můžu dál?" zeptal se, ale už stejně seděl vedle Siriuse. "Co se děje?"

"Jak víš, že se něco děje?" chtěl ho odpálkovat Sirius, protože to nejdříve potřeboval zpracovat sám.

"No, asi si to myslím kvůli tomu, že si prolítl domem jak kulový blesk a dokonce si přitom igoroval Mollyiny poznámky na tvé chování, což si nikdy nenecháš ujít."

Sirius si povzdechl a rozhodl se o to podělit: "Mám dceru a nejen to je to Serena a aby toho nebylo málo tak Nikol taky není ta, za kterou se vydává. Je to naše Nik. Chápeš je naživu!"

Remus se nadechl a pak se přiznal: "Já jsem to veděl."

Sirius na něj chvíli nechápavě zíral, ale pak mu to došlo. "Ty jsi to věděl? Proč si mi to neřekl?"

"Náhodou jsem zaslechl Doru, jak ji odhalila a potom mi to i vysvětlila, ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu, hlavně ne tobě. Je to silný kafe zjistit, že máš dceru, co?"

"To jo. Nevím, jak se k ním mám chovat. Vždyť už je skoro dospělá, na co by potřebovala otce?"

"No," usmál se Remus, "na něco asi ano. Víš přece, že chodila s Harrym."

"Nezačínej, nebo odejdeš po čtyřech. Na něco takového nemohu ani myslet. Harry s mojí malou dcerou."

"Pokuď dobře počítám je stejně stará jako on a malá už teda rozhodně není. A jak si to vlastně vyřešil s Nikol?"

Sirius si znovu povzdechl: "Vlastně zatím nijak. Nedokázal jsem souvisle myslet a tak jsem raději utekl. Sakra, konečně jsem si řekl, že svoji dávnou lásku k Nik hodím za hlavu a chtěl jsem začít vážně chodit s Nikol a najednou zjistím, že je to jedna a ta samá osoba a navíc s ní mám dceru. Prostě jsem potřeboval chvíli času."

"A náhodou tě asi nenapadlo, že pro Nikol to musí vypadat, jako, že ji už nechceš a nebo dokonce, že ji nevěříš?"

Sirius jen mnohoznačně zakroutil hlavou a už chtěl jít zpátky, když ho Remus zastavil.

"Kam jdeš?"

"Za ní?"

"A ty víš kde bydlí?"

"Ne, vždyť je v Bradavicích na ošetřovně," odpověděl Sirius, jako by byl Remus úplný blbec.

"Cože! Nezapomněl jsi mi něco říct?"

"Teď ne, až se vrátím, pak ti všechno řeknu."

"Nemůžu tě pustit, jsi stále hledaný a musel jsi mít z pekla štěstí, že tě v Bradavicích nikdo neviděl. A když tedy nemůžeš do Bradavic tak to znamená, že máš čas mi vysvětlit, jak se Nikol dostala na ošetřovnu a jaktože si ty byl přitom."

* * * * *

Nikol se díval do světle modrých očí, které svítili ve tmě. Nejdříve si myslela, že je to Max, ale pak jsem věděla, kdo to je. Jak jinak, vžyť jsem v Bradavicích a to je jeho královské území a my nemáme pár věcí vyřešených.

"Hrajete si na stalkera, Brumbále, nebo jste prostě náměsíčný?" posadila se na posteli a podložila si záda polštářem.

Brumbál si vedle postele vykouzlil židli a posadil se na ní.

"Vlastně jsem si chtěl jenom popovídat."

"V noci? Nevím, co by na to řekla madam Pomfreyová, kdyby vás tady viděla. Asi by vám ani nepomohlo, že jste ředitel školy, tady je její pracovní prostor."

Brumbál se šelmovsky usmál a zašeptal: "Taky to Poppy nepovím. A vy určitě taky ne."

Nikol se rozhodla už dál nechodit kolem horké kaše a přímo se Brumbála zeptala: "Tak co tedy po mě chcete? Určitě tu nejste jen tak na popovídání, protože nemůžete spát."

"Ne, to opravdu ne. Kdybych chtěl tohle, navštívím kolegu Binse, věřte mi, ani já jsem občas nevydržel a usnul jsem. Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Rád bych věděl, co vás sem přivedlo a ještě v takovémhle stavu."

"Víte, že jsou věci, do kterých vám nic není," sekla ho Nikol, ač nerada. Ale o jejím tajemství už vědělo dost lidí a ona nehodlala už dále riskovat. "Pokuď jste chtěl řídit svět, tak jste se měl stát ministrem kouzel a nenechat toho blba Popletala se zmocnit moci. Ta vaše touha po moci je hodně velká co? I když se s tím pokoušíte bojovat."

Brumbál na ni vyjeveně koukal, vždyť Nikol veděla všechno o Ariane a Grindelwaldovi. I když věděl už pravdu o její identitě, přesto ho teď znovu vyvedla z míry.

"Jak o tom víte?"

Nikol mu odpověděla: "Od Bathyldy Bagshotové. Je toho na ni moc a ráda si popovídá a uleví svému svědomí. Jako by to bylo na její mozek moc informací. Už je tam sama v Godrikově dole dost dlouho, pryč od bývalých přátel a myslím, že už nemá všech pět pohromadě."

Brumbál chtěl něco namítnout, ale pak svoji řeč spolkl, protože musel nehtíc s Nikol souhlasit. Bathylda už byla opravdu trochu mimo.

"Brumbále, ale vy si musíte uvědomit jednu věc. Harry není vy. On se nenechá ovládnout mocí. Vy z toho máte pořád strach a proto mu nechcete dovolit zaujmout místo v odboji proti Voldemortovi. Ale Harry je jiný, on netouží po moci. Nesnáší svoji slávu, tu kterou získal tím, že zemřeli jeho rodiče a on zůstal sám. Ne, on je touží osvobodit svět a pak v něm v klidu žít se svojí rodinou."

"Vím, že to tak je," souhlasil Brumbál a podíval se na Nikol skrz půlměsícové brýle. "Ale stále nevím, jestli je připravený nést na svých bedrech tu odpovědnost. Jistě víte o té věštbě," Nikol přikývla. "Nevím, jak by reagoval na zjištění, že jen on může Toma zabít. Vždyť je to ještě dítě a já ho mám postavit proti největšímu černokněžníkovi světa. Připadám si jako kdybych plánoval jeho smrt. Vždyť ještě ani nedokončil školu. Není připravený."

"Je," odporovala mu Nikol. "Opravdu věříte, že jsem se jenom koukala, jak okolo něj chodíte po špičkách a sledujete každý jeho krok. Ne, to mě neučili. Mě učili jednat v zájmu lidu. A tak jsem i učinila. Harry umí dost, aby mohl vyhrát tuhle válku. Nebojte se mu věřit."

Brumbál najednou vypadal rozhodnutě. Stoupl si a začal přecházet okolo postele.

"Já se nebojím mu věřit, Harry má moji důvěru již dávno. Tady jde o to, že mu nechci kazit život."

"Nic proti Brumbále, ale vy jste mu život zkazil ve chvíli, když jste ho poslal k Dursleyovým. Žil tam bez lásky, rodičů, přátel. Sám proti všem. To není prostředí pro výchovu dítěte, navíc takového, který má vést svět proti zlu. Vím, že ho to víc utužilo, ale přesto bych viděla spoustu jiných řešení."

"Ale je tady Liliina ochrana, její krev proudící v žilách Petunie Dursleyové zajišťovala Harrymu ochranu proti Voldemortovi."

"Ta ochrana ho ale neochránila před těmi mudly. V době, když všichni slavili vítězství nad Voldemortem, on ani nevěděl, co je zač a jaké má možnosti. Vždyť by stačilo pár náštěv, to minimálně. Mohl jste ho přece ochránit sám, sil na to máte dost."

"Právě proto, že ho všichni oslavovali, chtěl jsem, aby vyrůstal dál od toho všeho. Nechtěl jsem, aby byl hrdý na to, že porazil Voldemorta, chtěl jsem z něj mít normálního kluka. A to se mi taky podařilo."

"Měl jste štěstí, mohl se z něj stát grázl a neurvalec a nebo taky strašpytel a slaboch."

"Dobré geny se nezapřou."

"Ne," povzdechla si Nikol, "to opravdu ne."

Brumbál ji pohlédl do očí: "Pomohla jste mi uvědomit si skutečnost. Harry se k nám může přidat, ať přijde na schůzi. Ale obávám se, že někteří členové ..."

"Kráva Molly."

" ... nebudou souhlasit. Proto bych navrhoval přestrojení. Řekněme, váš kolega ze STEBALA."

Nikol přikývla, byla to vlastně pravda. Pak se obrátila na Brumbála a riskla.

"Chápete, že Harry už nebude chtít být jeden z mnoha, bude chtít něco změnit."

"S tím počítám, dlouho jsem ho nechal sedět s rukama v klíně, asi ho pěkně svrběly. Bude mít pravomoce, o to se postarám, nebojte se. Pokuď jste ho opravdu učila, nepochybuji, že si hned získá respekt a uznání všech členů."

"O to se nebojte, myslím, že bude stačit jen jeho příchod."

"Řekl jsem vám přece o přestrojení," káral ji Brumbál.

"Ano, s tím počítám. Myslím ale, že byste měl vědět, že to přestrojeníbude pravda. Víte, asi byste se měl na schůzi posadit. Budete to potřebovat. A o členy řádu se nebojte, trochu je proženeme a ukážeme, jak se to dělá ve STEBALA. Už nebudou mít čas hledat smrtijedy tam, kde nejsou."

Brumbál už se přiblížil ke dveřím: "Tedy, dobrou noc. A příští schůze je v sobotu v pět na ústředí. Přijďte o trochu později, ať neztropíte paniku. Připravím je na váš příchod, nemusíte se bát napražených hůlek a letájaících kleteb."

"Já se nebojím ani jednoho, ale myslím, že se jim nevyhneme."

Brumbál nechal tuhle poznámku neobjasněnou a zavřel za sebou dveře z věnku. Přesto mu to v hlavě trochu hlodalo, ale na to teď neměl čas. Musel si pořádně prostudovat Harryho. Najednou do sebe všechno zapadalo. I to odcizení s jeho přátely i to, proč se tak upnul na Serenu, i když ji zná jen tak krátce. Konečně začal i trochu nečemu rozumět a nepřipadal si jako páté kolo u vozu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilly potter ml. lilly potter ml. | 7. září 2012 v 11:45 | Reagovat

suppppppppppppppppppppppppppppppper :-)

2 karol karol | 7. září 2012 v 15:35 | Reagovat

super už se těším na další kapitolu. :-)

3 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 9. září 2012 v 10:20 | Reagovat

To by chtělo další kapču! :)
Krásně píšeš! :)

4 Stolid Stolid | Web | 17. září 2012 v 21:12 | Reagovat

Ahoj, po tak dlouhé době jsem čekala delší kapitolu, ale chápu, škola, nebo ne? Jak jsi na tom? Co další kapitola? Kromě konnce nemůžu vytknout nic dalšího, citová kapitola. Těším se na další kapitolu.

5 Lucas Lucas | 28. září 2012 v 23:41 | Reagovat

Krásna poviedka teším sa na pokračovanie :)

6 LilyE LilyE | 4. listopadu 2012 v 14:44 | Reagovat

Moc se ti povedla a těšim se na pokračování :D hápu že teď nemáš moc času ( asi škola, že? :D )

7 Kari Kari | 8. listopadu 2012 v 12:31 | Reagovat

[6]: Jo to taky. Poslední dobou je toho trochu moc, učitelé nás straší se seminárkami a všedohromady. Když přijdu domů, jsem ráda, že sedím.
Díky za pochopení

8 nikol nikol | 10. listopadu 2012 v 15:52 | Reagovat

super kapitola. doufám že ještě pude pokračování. :-)

9 Verča Verča | 30. listopadu 2012 v 20:12 | Reagovat

Super kapitola  moc se ti povedla :) Doufám že bude brzo  další :) :-)

10 bradavice-world bradavice-world | Web | 18. července 2013 v 11:40 | Reagovat

Ahoj nedavno jsem vytvořila novou školu čar a kouzel ,můžeš se registrovat jako student , profesor ,duch ,skřítek zaměstnanec.Už jednou jsem měla školu čar a kouzel ale zrušila sem ji kvůli návštěvnosti a ted bych to chtěla zkusit znovu pls registrujte se na bradavice-world.blog.cz moc moc všem děkuji.Sorry za reklamu.

11 EnniAn@seznam.cz EnniAn@seznam.cz | E-mail | 19. prosince 2013 v 22:31 | Reagovat

Budeš pokračovat ve psaní povídek?

12 PeterVew PeterVew | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 19:25 | Reagovat

“Adoro viaggiare in Segway”. Il modo migliore per cadere in amore con Verona in nessun tempo!
Quando si dispone di un breve tempo a coprire una citta, questo e un ottimo modo per farlo. Mi e piaciuto molto il nostro tour e guida. L'audio e stato un po' difficile, ma la guida li ha tenuti lavorando. Quando il suo caldo, questo e un ottimo modo per andare in giro e stare un po' fredda. Verona e una citta facile accesso per segway intorno. Abbiamo visto tutti i principali siti e ci hanno dato una buona sensazione per il layout della citta. Siamo stati in grado di tornare a pochi posti il giorno successivo per un po' di tempo.

https://www.regiondo.it/segway-historic-tour-in-verona

<b>Book Now</b> ''' http://segwayverona.com/

https://eu5.bookingkit.de/onPage/detail?e=2202759fc95947e409b3435a7ae87161&preview=true&lang=it

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama